Sourozenci z Nymburka jeli v úvodu kilometrového závodu třetí, ale pak se přes ně přehnali Rusové. Čtvrtí byli ještě na metě 750 metrů, ale na bratrský finiš nestačili Italové, kterým zůstal černý Petr.

„Abych řekl pravdu, moc jsem je neviděl,“ říkal mezi výdechy mladší ze sourozenců Petr. „Jen jsme se s Maťou dohodli, že budeme finišovat. Já měl sílu na finiš a povedlo se nám to.“

Přiznal, že při tom prožíval velké nervy. „Nervózní jsem byl už týden před závody a dneska to bylo docela vostrý,“ ulevil si.

Souhra dvojici fungovala i v hlučném prostředí, i když se nemohli slyšet. „Dvě stě padesát metrů před cílem jsem zkusil udělit nějaký pokyn, ale nevím, jestli o něm brácha věděl,“ vyprávěl Martin. „Nic jsem neslyšel,“ hlesl Petr.

Starší bratr tedy sám zabral. „Péťa to musel trochu cítit a já jen myslel na Italy. Říkal jsem si, že je musíme dát. V cíli jsem pak jen zavolal: kop, abychom loď kopli do cíle.“

Postup klapnul i po knedlíkovém obědě

Kajakář Josef Dostál se nenechal vyprovokovat nástupem australsko-britské dvojice. Hlídal si třetí místo a decimetr po decimetru se posouval dopředu, až dopádloval na první příčku.

„Zatím to jde podle plánu,“ prohlásil Dostál, který už dopoledne závodil v plném nasazení na deblkajaku, a s Radkem Šloufem postoupili do semifinále. „Trochu mě to štíplo a musel jsem se z toho vzpamatovávat. Věděl jsem, že jestli mám postoupit, musím být rychlý,“ ohodnotil jeden ze svých top časů.

Po deblu nebyl příliš spokojený s obědem. „Na výběr byly těstoviny, které špatně trávím, takže jsem si musel dát knedlíky. No a i s nimi jsem zajel rychlý čas… Uvidíme, co v sobotu dokážu prodat,“ usmíval se závodník, který k olympijské jistotě musí skončit do pátého místa.

Obě české posádky se ve finálových jízdách představí v sobotu krátce po poledni.