Zavřený pořád na hotelu, závody sleduje v televizi. „To mě trochu mrzí a čtyři stěny už mi lezou na mozek, ale jsem tady od toho, abych udělal službu. Pro závodníky chceme co největší servis," bere svůj úděl s nadhledem.

Místo předepsané hotelové stravy vaří pro kompletní českou výpravu. Chystá jídla od snídaní až po večeře. „Závodníci dostanou, co chtějí a kdy chtějí čtyřiadvacet hodin denně, což je výhoda takového stravování. Můj pokoj slouží jako restaurace," směje se devětadvacetiletý borec brněnské Dukly, jemuž nikdo neřekne jinak než Vánočka. „Mám slogan, že Polreich je mistr kuchyně, já zase hotelového pokoje," připomíná slavného českého kuchaře.

Dřív závodil na dráze za pražské Kovo, objížděl slavné Šestidenní v Itálii. K tomu se vyučil kuchařem. „To je moje výhoda. Umím vařit a zároveň vím, co kluci chtějí, protože jsem taky závodil," hlásí.

Vařit denně pro dvacetičlennou výpravu dráhových cyklistů není jednoduchá záležitost. „Snědí toho dost a základ tvoří italská kuchyně. Vařím hlavně steaky, těstoviny, rýži, což pořád střídám. Na snídaně bývá pidibufet, dělám na pokoji i vajíčka nebo čaj. Stíhači potřebují méně masa a víc těstovin, naši sprinteři zase snědí hodně masa, k tomu samozřejmě zeleninu a ovoce. Zatím jim chutná," směje se Weber.

Ovšem vlastní jídlo nejí. „Každý kuchař vám řekne, že co uvaří, to nesní, i když je to dobré. Jsem na čokoládách a klobásách," směje se.