Start měl raketový. Už ve čtrnácti letech dostával první nabídky od sponzorů – přáli si, aby své kousky předváděl právě na jejich koloběžce. „Uvědomil jsem si, že mi to vážně jde. Začal jsem vydělávat velmi slušné peníze,“ přiznává. Někomu by se z nich možná zamotala hlava, on se výjimečně necítil. „Cíle mám vysoké. Pořád vidím rezervy, nepřijdu si lepší než mé okolí,“ sděluje pro VZP. „Náš sport se rozrůstá, je v něm pořád větší konkurence… Některé děti po třech letech dělají to, na co jsme my potřebovali deset.“

Peníze jsou krásná věc, ale Zelinku u koloběžek drží více komunita. „Nejsme extra rivalové. Snažíme se posouvat hranice. Samozřejmě chceme vyhrávat, ale zároveň se vzájemně podporujeme. Před jízdou si říkáme: věřím ti, zvládneš to. V našem sportu je hodně lásky,“ zdůrazňuje novopečený mistr světa, jehož cesta na trůn byla poměrně krkolomná.

Všechno přitom začalo pohádkově. „Před rokem jsem podepsal smlouvu s nejlepší značkou koloběžek. Majitel je super člověk, který na firmě nechce jen zbohatnout. Spíš s námi cestuje po světě a hledá nové výzvy,“ líčí Zelinka. Z nich se poté natáčejí videa na YouTube a Instagram.

Ambasadorkou nově vzniklé Czech Sixes League se stala beachvolejbalistka Markéta Nausch Sluková.
Lakros upíná zraky k olympijským hrám. Pomoct má atraktivnější verze

Vyznavači koloběžek dnes nejsou jen partičkou ze skateparků, stále častěji vyrážejí do ulic. „Skáčeme přes různé schody. Jezdíme v co možná nejhorších podmínkách. Povrch je špatný, zábradlí vysoká a zrezivělá. Má to větší koule,“ popisuje Zelinka expresivně. Sedm měsíců strávil ve světě – navštívil Kostariku, Mexiko, USA, téměř celou Evropu. A na závěr o všechny záznamy přišel. „Někdo nám ukradl batoh, takže jsem byl nucený se znovu vydat na cestu a videa přetočit,“ konstatuje.

Mělo to však své „ale“. Zatímco znovu přeskakoval zábradlí a vrhal se střemhlav ze strání, jeho soupeři trénovali na mistrovství světa. „Do Barcelony jsem jel nepřipravený,“ přiznává Zelinka. Za normálních okolností by absolvoval tři závody – street, park a mega rampu. Takto byl nucený taktizovat. „Street jsem bral jako přípravu. Dojel jsem dvacátý, pokud jedu naplno, jsem vždycky v top 5.“ Do parku raději nenastoupil. „Byl hodně náročný. Cítil jsem, že ho nezvládnu. Měli jsme jet čtyři jízdy po minutě, což je masakr. Takže jsem se soustředil na mega rampu,“ vysvětluje. Odpočinek se vyplatil, vyhrál.

Jen si to představte: dvanáctimetrový rozjezd, který je strmý 45 stupňů. Dolů se řítíte 50kilometrovou rychlostí na koloběžce, která má kolečka 110 mm. A tam na vás čeká tříapůlmetrový odraz. „Jedete jakoby do stěny. Pokud nejste připravený, rampa vás „vyflusne“, kam chce. Trefit dopad není žádná sranda,“ přiznává Zelinka.

Nějaký ten pátek už se může označovat za profesionála. Prodává vlastní oblečení, jezdí po závodech a natáčí videa. „Pořád je to freestyle sport, pořádné párty umíme. Nejsme fotbalisté ani olympionici, ale přibližujeme se k nim,“ míní. Co to znamená? „Mnohem více na sobě makám, běhám a posiluji, řeším regeneraci a jím zdravě.“

Strahovský klub v minulých dnech oslavil jubilejní dvacátý mistrovský titul.
Dvacátý titul byl jedním z našich cílů, říká strahovský šéf Tomáš Cvikl