Moc jsem se těšil, že ho v listopadu zase uvidím na dostizích v Drážďanech a uslyším jeho tradiční větu, kterou mne s úsměvem častoval: „To není možné, že ještě žijete,“ říkal mi nejúspěšnější český žokej.
Když jsem si našel náš velký rozhovor s touto dostihovou osobností pro Pražský deník, úplně mne pohltil smutek. A tak pro připomenutí přidávám fragment toho rozhovoru.
Po vašem pádu se zvedla vlna solidarity z celého světa, hodně známých i neznámých osobností přispělo na vaši léčbu.
„S nadsázkou lze říci, že v plné sezoně se psalo víc o mém zranění než o dostizích. Ale reakce z celého světa byla neuvěřitelná, peníze poslal třeba i populární žokej Frankie Dettori, podpora přišla také z Japonska, kde jsem tři sezony působil, z Česka i odjinud. Mnoho dárců chtělo zůstat v anonymitě. Všem bych chtěl moc poděkovat. Hodně mě - samozřejmě ve všech směrech - podpořila rodina. Bez té vší podpory byste se mnou teď asi nedělal rozhovor, ale možná psal nekrolog.“
Netušil jsem, že ten nekrolog budu opravdu psát. Odpočívej v pokoji, Filipe.
Filip Minařík
* vítěz 1769 dostihů
* čtyřnásobný německý šampion v letech 2005, 2011, 2016 a 2017
Vyhrál na 63 závodištích po celém světě včetně Japonska. Byl oblíbený nejen pro své umění, ale i pro svou povahu. I to bylo důvodem finanční podpory po zranění, která přišla z celého světa. Byl synem dvojnásobného československého šampiona Ferdinanda Minaříka a bratrem Ferdinanda Minaříka mladšího, bývalého žokeje a nyní dostihového publicisty.
