Namířit, pevný stisk a pal! Jedna rána za druhou a všechny zpravidla končí co nejblíž středu terče. Jistota, s jakou drží zbraň, vás chlácholivě přesvědčuje: Nic se nemůže stát!

Přesto…

SERIÁL DENÍKU - Ženy v mužských sportech

Dlouhovlasá brunetka s velkýma hnědýma očima drží v ruce pistoli, se kterou by se dalo zabíjet.

„Vidíte, to mě nikdy nenapadlo. Asi kdybych chtěla za někým běžet a střelit ho, možná by se mi to povedlo. Ale nikdy jsem o tom takhle neuvažovala,“ říká Lenka Marušková-Hyková, česká reprezentantka ve sportovní střelbě.

Ozbrojeného bodyguarda českému prezidentovi by dělat nechtěla. „Ne, určitě ne. Nebyla bych v případě nutnosti schopná na někoho vystřelit, obrátit zbraň proti jiné osobě.“

Při závodech se však takové případy stávají. Náhodou, samozřejmě. „A je jich velmi málo. Ktomu může dojít jen velmi neopatrným zacházením. My máme přísná pravidla,“ vysvětluje olympionička.

V Aténách 2004 si nad všechna očekávání vystřílela stříbro a navždy se zapsala do historie české sportovní střelby. Ale její cesta k cennému kovu začala podivně. „Je to pravda. Když jsem byla malá, vůbec jsem nevěděla, že můj táta závodně střílel. Za to, kde jsem, vlastně může naše učitelka ze základky. Chtěla, abychom přinesli nějaký zajímavý příběh, a tehdy se mamka rozpovídala. O tátovi,“ vzpomíná Marušková.

Jejího otce Vladimíra Hyku po olympiádě v Montrealu 1976 vyhodili z Dukly. Naštval se a všechny vzpomínky na střelbu uložil k „ledu“.

Marušková nemohla uvěřit, že doma za třináct let nikdy neobjevila jediný otcův pohár, jedinou medaili nebo fotku. „Ptala jsem se ho: Kde jsou? A najednou jsem sama měla první dorosteneckou medaili z mistrovství republiky. Pak už to jelo.“ Roztočil se kolotoč. Trénink, závody, škola…

„Ve škole jsem ale moc nebyla. Když jsem tam dorazila, nechala jsem se vyzkoušet ze všech předmětů. Spolužákům to vadilo. Jeden kluk, takový zloduch, mi řekl: Jsi moc snaživá,“ vypráví s úsměvem.

Vytrvalostí se prostřílela k úspěchům. Byly však i chvíle, kdy litovala. „U nás doma se všechno točilo okolo zbraní. Znáte to, občas nějaká ta diabolka při obědě na stole. No a třeba chození na diskotéky nebo s kamarádkami ven, to bylo až na posledním místě.“

Teď už si jako vdaná paní organizuje čas sama. „Paintball? Možná by mě lákal, ale bojím se o oči, které potřebuju. Kdepak, radši ne. Vždyť už za rok je olympiáda!“ Kvalifikační místo pro Peking už Hyková vystřílela.

Co mi vadí? Ješitní muži…

Zdají-li se vám následující otázky poněkud netradiční, pak vězte, že rozhovor je ušitý na míru ženám v mužských sportech.

1. Existuje sport, který by podle vás ženy nikdy neměly provozovat?

Myslím, že ne. Když je to baví, tak proč ne. V žádném případě bych nic nezakazovala. I když…Nechci nic zavrhovat, ale nikdy jsem si moc nedovedla představit ženy v boxu.

2. Jste emancipovaná v běžném životě?

Myslím, že ne. Spíš jsem taková normální.

3. Co vám na mužích nejvíc vadí?

Když se snaží plést do věcí, do kterých jim až tolik není. Každý by měl nechat toho druhého být sám sebou. Teď mě napadá, říká se o mužích, že jsou ješitní. Možná to mi vadí.

4. Pustila byste muže k šití, vaření, praní?

Proč ne, když to dělá žena, může i muž. Ženy v dnešní společnosti přece taky chodí do práce, proto by se i o tohle měli podělit.

5. Brečíte u romantických filmů?

Jo, je to se mnou čím dál tím horší a horší. Ale dívám se také na komedie, ráda se zasměju. Co vůbec nemusím, jsou válečné filmy. Nebaví mě se dívat jak někdo někoho zabíjí. (mh)

Vizitka

Lenka Hyková –Marušková

sportovní střelba

narozena: 2. 2. 1985, Plzeň

oddíl: Dukla Plzeň

osobní trenér: Vladimír Hyka

trenér reprezentace: Břetislav Putna

největší úspěchy: 1. ME 2004 (SP 30+30), 1. SP 2007 (VzPi 40), 2. ME 2001 (zPi 40), 2. OH 2004 (SP 30+30),2. SP 2004 (SP 30+30) 2. SP 2007 (SP 30+30)

Poznámka: VzPi 40 = vzduchová pistole 40 ran SP 30+30 = sportovní pistole 30 ran na pevný terč a 30 ran na otočný terč