Když jedete sto osmdesát v hodině do kopce, to už vám pěkně vlají vlasy. Kštice hnědovlásky Gabriely Jermanové by o tom mohla povídat celé hodiny.

SERIÁL DENÍKU - Ženy v mužských sportech

To, co pražská rodačka okoukala u táty, už čtyři roky zkouší sama. Prohání soupeře v automobilových závodech do vrchu. „Sice nejezdím tak dlouho jako on, protože mě za volant nechtěl pustit,“ vzpomíná osmadvacetiletá motoristka. „Ale pak jsem si jednou vyzkoušela závod v Berouně a letos už jedu čtvrtou sezonu.“

A co musí „závoďák“ umět? Prý mít hlavně silné nervy! Proč? „Závody jsou hodně fyzicky i psychicky namáhavé,“ vysvětluje Jermanová. „Pro mě to bylo ze začátku fakt náročné, musela jsem se učit hrozně věcí - chování auta, jeho reakce, kam vás pustí, co vám dovolí. Musíte se naučit jezdit stopu, poznat všechny tratě, které bývají často hodně technicky náročné.“

Takže nebylo výjimkou, že se šoférka z Prahy někdy v závodě ztrácela. „Ale to se prostě nesmí stávat!“ dodává. „Kopce jsou dlouhé od tří třeba do dvaceti kilometrů, jedete sám a nikdo vám neříká: teď bude levá, teď rovinka. Není čas koukat na nic okolo, zvlášť když se řítíte průměrnou rychlostí okolo sto dvaceti kilometrů za hodinu. Možná si někdo řekne, že je to málo, ale kopec mívá sklon až sedm procent…“

Subtilní závodnici už se po čtyřech letech v kombinéze začínají dostavovat úspěchy. „Ale je těžké prosadit se,“ krčí rameny. „Na začátku jsem dostala starou astru, ale s konkurencí, která panovala v naší třídě, to bylo auto k ničemu. Na naučení a sbírání zkušeností dobré, ale až poslední dva roky jezdím astru OPC a to už je konkurenceschopné, super auto. A pak jsem se začala docela prosazovat.“

A to nejen na domácích kolbištích ale i v evropské konkurenci. „V Evropě jezdíme Německo, Francii, Slovensko, Slovinsko,“ vypočítává. „Třeba Španělsko a Portugalsko jsou nádherné závody. V součtu to znamená deset až dvanáct podniků za hranicemi a to stejné v českém mistrovství. A ty úspěchy? V Evropě, kde jezdí třeba šedesát jezdců, jsem byla jedenáctá, k tomu jsem dvakrát vyhrála Dámský pohár.“

A že jezdí ve smíšené kategorii žen i mužů, jsou výsledky o to úctyhodnější. Že by Elišce Junkové rostla zdatná nástupkyně?

Nechci být omezovaná

Dají-li se vám následující otázky poněkud netradiční, pak vězte, že rozhovor je ušitý na míru ženám v mužských sportech.

1. Existuje sport, který by podle vás ženy nikdy neměly provozovat?

Vůbec se mi nelíbí, když ženy boxují, mlátit se do hlavy… Ono je to ale debilní i u chlapů.

2. Jste emancipovaná i v běžném životě?

V dnešní době už nic jiného nezbývá, musím být soběstačná. Chci být na chlapech nezávislá a umět si poradit i bez nich. Rozčilovalo by mě, kdyby mě někdo v něčem omezoval.

3. Co vám na mužích nejvíc vadí?

Právě asi to omezování! Nebo jak je dokáže naštvat, když je porazím. Přitom se mnou normálně kamarádí, jenže pak třeba ani neodpoví na pozdrav. Tím já se bavím.

4. Pustila byste muže k šití, vaření, praní?

Jsem zvyklá z domu, že táta tohle nikdy nedělal, takže bych to nechtěla ani po příteli. I když vaří dobře! Ale pak mě nebaví po něm uklízet kuchyni.

5. Brečíte u romantických filmů?

Ale jo, občas si popláču. K televizi se ale často nedostanu, a když, tak už dám raděj přednost sportu.

Gabriela Jermanová

Věk: 28 let
Tým: Auto Kelly Racing
Za volantem: od roku 2004

Největší úspěchy: vítězství v Dámském poháru mistrovství Evropy 2005/6, cena Elišky Junkové 2005 pro nejlepší závodnici v ženské kategorii, 11. celkově v mistrovství Evropy 2005 kategorie 1.