Šest psů, dvě prasata, dvě kozy, slepice i spoustu koček najdete na statku v malé vesničce Pohoří poblíž Prahy. „Koček? Těch mámejak kdy. Po prázdninách jich je vždycky víc,“ směje se dostihová jezdkyně a trenérka Martina Růžičková.

SERIÁL DENÍKU - Ženy v mužských sportech

Ale hlavně jsou tu koně.

Třiačtyřicetiletá žena žije na statku se svým druhým mužem, hercem Divadla Pod Palmovkou Rudolfem Jelínkem a se svou osmiletou dcerou Vanessou. „Rudolf je moje náplast na všechno zlé, co se mi poslední dobou přihodilo,“ líčí.

Po rozvodu se svým prvním mužem její psychika nevydržela, tělo přestalo poslouchat a následovaly velké zdravotní problémy. „Přibrala jsem deset kilo, krevní testy mám na úrovni pětašedesátiletého člověka. I proto už letos nezávodím.“ Ještě loni se přitom počtvrté v kariéře postavila na start Velké pardubické – a počtvrté nedojela. „Závodila jsem na koni, který je mojí životní láskou, na Chalíkovi. I on si prošel těžkým obdobím, podstoupil mnoho operací,“ vypráví.

Pokažené Pardubické nelituje, její myšlenky už směřují jinam. „Jsem za tu dlouhou dobu u koní unavená. Mám jich na starosti třicítku, a to spolyká spoustu času,“ říká Růžičková, když uvažuje nad tím, co ve svém životě změnit. „A taky máš mě. Musíš na sebe dávat pozor, aby se ti nic nestalo,“ přidává se její dcera Vanessa.

Právě rodina je pro Růžičkovou impulzem ke změně. „Určitě snížím počet koní tak na dvacet. Nemám na pořádnou práci dost lidí, ani podmínky. A ani výdělky nejsou adekvátní námaze,“ přiznává. Dokonce přemýšlela, že by se koní úplně vzdala.

Zatím však pokračuje dál, tráví u nich každý den, 365 dní v roce. Když je ve stáji, musí být „mužem“. „Ženská, která trénuje dostihové koně, toho totiž musí zvládnout strašně moc – od kování až po veterináře. Pak je někdy těžké, abych nezatočila na pánské (záchody),“ vtipkuje.

Jednou to možná bude jiné, i když si život bez koní zatím neumí představit. „Kvůli dceři však chci žít malinko jinak. Brát ji do společnosti, do divadla.“ A divadlo – to je její další vášeň. I odreagování. „ Nejradši mám komedie. Protože můj život byl jeden velký horor.“

Nechci být omezovaná

Zdají-li se vám následující otázky poněkud netradiční, pak vězte, že rozhovor je ušitý na míru ženám v mužských sportech.

1. Existuje sport, který by podle vás ženy nikdy neměly provozovat?

Ježiš marja …box! Ten se mi nelíbí vůbec. Myslím si, že dělám hodně tvrdý sport, ale to, že se někdo mlátí pěstí do obličeje mi připadá naprosto zrůdný.

2. Jste emancipovaná i v běžném životě?

Jsem. Ale z donucení, protože mi zemřel tatínek, když mi bylo šest let. Zůstaly jsme s maminkoua se sestrou samya musely jsme si se vším poradit. Je dobře, když se ženská umí o sebe postarat. Jenže není to dobře z hlediska partnerského vztahu, chlapi spíš touží po zraněných srnách. Přesto se strašně ráda nechám od někoho vést, ale málokdo to dokáže.

3. Co vám na mužích nejvíc vadí?

Že jsou měkký, že spousta chlapů nechrání svoji ženu. A taky, že neradi řeší problémy, prostě často strkají hlavu do písku. Naopak si na nich strašně vážím, když mají hezký vztah k dětem. To pak můžoumít jeden zub a jemi jedno jak vypadají.

4. Pustila byste muže k vaření, praní?

Určitě. Sice kdyby byl jenomtaková putička, tak by mi to vadilo. Ale když ženská padá večer na ústa a on jde a umyje nádobí, potom je miláček.

5. Brečíte u romantických filmů?

I u večerníčku. Já normálně mocnebrečím, spíš si stresy ukládám v sobě. Ufilmů si to pak vynahrazuju. Můj oblíbený je Ptáci v trní.

Martina Růžičková, dostihová žokejka

narozena: 26. 10. 1963, Praha

žokejka: od 13 let největší

úspěchy: 4x kvalifikace na Velkou pardubickou, 7x vítězství překážkového dostihu s koněm Monitor trenérka: 15 let největší úspěchy: přes sto vítězství v dostihových závodech