Česká veřejnost se o ní poprvé dozvěděla před osmi lety. Hrajete fotbal ve Spartě a vaši bratři Tomáš s Lukášem ve Slavii, předhazovali jí s oblibou novináři.

„Pořád jsem každému vysvětlovala, že si fandíme hlavně navzájem. Pak už jsme si z toho dělali srandu,“ líčí s úsměvem Kateřina Došková.

Zatímco její bratři červenobílý dres už dávno svlékli, ona ten rudý nosí pořád. Navíc je pětadvacetiletá útočnice jedním ze základních stavebních kamenů ženského reprezentačního výběru. V jeho barvách už odehrála rovných padesát zápasů a vstřelila osm branek.

A kromě toho všeho učí děti na prvním stupni základní školy. Hloupost? Nikoliv. „Nejsem profesionálka,“ objasňuje poměry v českém ženském fotbale.

A tak, když zrovna nehrála ligová či mezistátní utkání, studovala až do loňského podzimu vysokou školu v Plzni. „Už půl roku před jejím ukončením jsem chodila zároveň učit,“ vypráví.

„Děcka jsou dost divoký, ale ta práce mě opravdu baví. Už se těším zase zpátky,“ připomíná, že má zrovna letní prázdniny.

Její žáci nejdříve vůbec netušili, s kým vlastně mají tu čest.

„Hned jak se to dozvěděli, musela jsem jim shánět plakáty našeho mužského áčka a podpisy kluků. Nejvíc žádaný byl Matušovič, pak ještě gólman Blažek, než odešel do Norimberku,“ líčí Došková s úsměvem.

Přestože ji práce baví, zůstává jejím snem angažmá v Itálii.

„Byli jsme tam na turnaji a prostředí kolem ženského fotbalu mě uchvátilo,“ svěřuje se sympatická fotbalistka.

Před rokem mohla na Apeninský poloostrov zamířit, na stole ležela konkrétní nabídka. „Měla jsem před sebou ale ještě rok školy a chtěla studium dokončit. Teď už žádný limitující faktor neexistuje, takže pokud by byla příležitost, šla bych hned,“ říká.

„Ale k učení bych se potom určitě vrátila,“ dodává vzápětí.

Podívala se nejen do Itálie. S reprezentací a Spartou už stačila procestovat skoro celý svět. „Hodně zajímavej je Izrael, taky se mi líbilo v Austrálii,“ říká. „Ale někdy mám už toho cestování ažaž a nejradši bych seděla jenom doma a relaxovala,“ směje se.

Její kariéra stoupala vzhůru hodně strmě, ne všechno ale bylo jednoduché a samozřejmé. Idylka tří sourozenců, kteří si chodí odmala zakopat na plácek za barákem, souhlasí. Ale… „Bráchové jsou o čtyři roky starší, nechtěli mě brát na hřiště s sebou. Taťka jim to musel nařizovat. Sám hrál fotbal, tak byl šťastnej, že mě to taky baví,“ vykládá Došková.

Fotbal ji bavil dál. Do třinácti nastupovala v klučičím týmu ve Staré Roli v rodných Karlových Varech. „Většinou jsem dávala nejvíc gólů a to kluci těžko kousali. Takže soutěžili, kdo dá víc branek než já,“ vzpomíná.

I své bratry dokázala pořádně „naštvat“. „To když jsem už hrála na smlouvu a oni v dorostu ještě zadarmo. Hrozně mi záviděli,“ culí se.

Nyní je ze tří sourozenců jediná, jejíž smlouva není plně profesionální. To se však může záhy změnit. Pokud se její italský sen promění ve skutečnost.

Na mužích mi vadí ješitnost

Zdají-li se vám následující otázky poněkud netradiční, pak vězte, že rozhovor je ušitý na míru ženám v mužských sportech.

1. Existuje sport, který by podle vás ženy neměly nikdy provozovat?

Podleměne. Každý může dělat takový sport, jaký chce, a ženy v tom nejsou žádnou výjimkou.

2. Jste emancipovaná i v životě?

Kdybyste se zeptal kohokoliv, kdomězná jenom od vidění, tak by řekl, že určitě ano. Ale pravdou je spíš opak.

3. Co vám na mužích nejvíce vadí?

Ješitnost, strašná vlastnost. Konkrétně ve fotbale se to hrozně projevuje.

4. Pustila byste muže k šití, vaření, praní?

Proč ne? Spíš bych je k tomu naopak naverbovala. (smích)

5. Brečíte u romantických filmů?

Ano. Mýmnejoblíbenějších je Město andělů.

Kateřina Došková, fotbalistka

post: útočnice

věk: 25 let

klubová kariéra: Plzeň, Sparta reprezentační kariéra: 50 zápasů, 8 gólů

reprezentační debut: 15.8. 1999 (Česko - Slovensko 6:0)