Působí plachým dojmem, až to zaráží. Na pódiu, pod světly reflektorů, je usměvavá, sebevědomá. Musí se spolehnout sama na sebe. Stačí ale mžik a je na druhé straně. Odhodí závodnickou škrabošku a kulturistka Jitka Harazímová je jako vyměněná. Exhibicionismu má poskrovnu. „Jsem normální ženská, která má ráda děti,“ stojí si za svým dvaatřicetiletá máma dvou ratolestí.

SERIÁL DENÍKU - Ženy v mužských sportech

S ostatními kulturistkami ji pojí vypracované tělo a ostře řezané křivky svalů.

Přesto má něco navíc. Tvář je její devizou. Tu její soupeřky nevykouzlí ani kily makeupu. „Myslím, že si ženskost docela udržuji,“ říká skromně.

Přitom bodybulding jí mohl klidně obejít velkou oklikou, ale láska v patnácti letech ji předurčila cestu do světa chladného železa. „Zamilovala jsem se. Navíc jsem měla ženské problémy a paní doktorka mi naordinovala hormony, takže za rok jsem měla deset kilo nahoře,“ vzpomíná.

Co to má společného s kulturistikou, ptáte se? „Manžel cvičil, já se do toho dala taky. Nechtěla jsem, aby se na mně něco klepalo, tak jsem začala shazovat. Po roce přišly první závody,“ přibližuje své začátky.

Dotáhla to až na profesionálku, která se postarala čtvrtým místem na nejslavnější soutěži Ms. Olympia o nejlepší výsledek v české historii. „Tam to bylo na doraz. Byly to pořádné nervy,“ oklepe se při vzpomínce na Las Vegas roku 2005.

Možná i proto už nikdy nepodstoupí tvrdou a stresující přípravu.

„Na závody potřebujete mít srdce, mít z toho radost. Manžel chce, abych pokračovala, ale je toho moc. Já bych se radši naplno věnovala dětem. Pepík s Jituškou by chtěli ještě nějakou hračku,“ usměje se při myšlence nad dalším rodinným přírůstkem. Sama je ze šesti dětí.

Cvičení se přesto nevzdává. „Vyčistím si hlavu. Do posilovny chodím jen tak pro sebe, abych byla pevnější a mohla si vzít sukni,“ nezapře, že se chce líbit.

I když někdy jsou lidé ze spojení kulturistka a sukně vyřízení. „U chlapů to je v pohodě, ale ženský nevydýchávají pevný a pěkný zadek,“ kroutí hlavou nad českou závistí.

Zhubnout pro Jitku Harazímovou není problém. „Tělo má svalovou paměť. A když víte, jak vařit, tak se to dá. Kila jdou dolů a máte z toho radost,“ prozrazuje jednoduchý recept na tělo bez špeků a břišní pneumatiky.

Je tu jedno ale, které by nikdo u sportovce, který se předvádí jen v plavkách, neočekával. „Nechci být středem pozornosti, ale na pódiu už musím. Radši zalezu do kouta, nerada se ukazuji,“ prozrazuje žena, která i po patnácti letech nelituje svého rozhodnutí.

Možná se už neukáže nikdy.

Vadí mi blbý kecy


Zdají-li se vám následující otázky poněkud netradiční, pak vězte, že rozhovor je ušitý na míru ženám v mužských sportech.

1. Existuje sport, který by podle vás ženy neměly nikdy provozovat?


Možná kickbox. Přeci jen, každá ženská chce mít děti.

2. Jste emancipovaná i v životě?

Ne.

3. Co vám na mužích nejvíce vadí?


Blbý kecy, ale ty má občas asi každý.

4. Pustila byste muže k šití, vaření, praní?

Manžel vaří dobře, ale šití a praní patří přece ženským.

5. Brečíte u romantických filmů?


Když mám splín, tak u filmu Statečné srdce si pobrečím klidně pětkrát. (lik)

Jitka Harazímová, kulturistika

věk: 32 let

cvičí: od sedmnácti let

největší úspěchy: 4. místo Arnold Classic 1997, 6. místo Ms. Olympia 1997, 4. místo Ms. Olympia 2005, 4. místo Arnold Classic 2006.