„Zvládnout vedro bude pro sportovce závodící venku alfa i omega,“ prohlásil na mimořádném semináři „Ready for Tokyo 2020“ šéflékař českého olympijského týmu Jiří Neumann.

Hry v Tokiu se totiž budou konat na přelomu července a srpna, kdy jsou v říši vycházejícího slunce teploty nejvyšší. A i když mají Japonci pověst velmi schopných organizátorů a technických inovátorů, proti rozmarům počasí jsou i oni bezradní.

„Povezeme s sebou chladící vesty a bazénky, ale řešíme i pitný režim,“ konstatoval Neumann, který měl nedávno na Světových plážových hrách v Kataru možnost testovat vybavení v rozžhavených podmínkách.

Horší než Rio 

V případě Tokia přitom nejde jen o samotné teploty, v létě stoupající ke čtyřiceti stupňům Celsia. V kombinaci s vysokou vlhkostí vzduchu je totiž tzv. pocitová teplota mnohem vyšší než reálná. A to je pro sportovce klíčové: studie prokázaly, že už při dosažení třicetistupňové teploty klesá rychlost maratonských běžkyň o 13 procent, u běžců o šest procent.

InfografikaOlympiáda se v Tokiu konala už v roce 1964, tehdy ale byla posunutá až na říjen, kdy je v Japonsku citelně příjemněji. „Když člověk vyleze z hotelu, je ihned mokrý. A pak nastoupí do hodně klimatizovaného autobusu. Proto chystáme pro sportovce oblečení a vybavení, které jim pomůže,“ řekl po inspekci v dějišti her Martin Doktor, šéf české mise.

Všichni tuší, že to bude ještě horší než naposledy v Brazílii. A nejde jen o sportovce, kterým se dostává odborné pomoci. Ohroženi budou i návštěvníci her, dobrovolníci. Vždyť jen v loňském červenci bylo v Japonsku hospitalizováno kvůli infarktům a kolapsu organismu 54 tisíc lidí, z toho 4430 v Tokiu.

Kromě vysokých teplot navíc hrozí také silné deště a tajfuny, ty však podle meteorologů nejsou tak pravděpodobné. Zato vedra jsou jistá. „Japonci slibují četná opatření. Po městě mají být sprchy s vodní mlhou, stanice se studenou vodou a podobně,“ popsal Doktor.

Drahá olympiáda

Skoro stejně hluboké vrásky jako počasí však účastníkům her dělají také finance. Tokio totiž dlouhodobě patří k městům s nejdražšími životními náklady na světě. Proto Český olympijský výbor očekává, že původní rozpočet výpravy ve výši 50 milionů korun (bez odměn pro medailisty) se zvýší minimálně o 20 procent.

„Důležitý je pro nás každý detail v přípravě sportovců. Mluvíme o aklimatizačních kempech, adaptaci a ochraně proti vysokým teplotám a vlhkosti, lékařském a fyzio-terapeutickém zabezpečení,“ uvedl šéf ČOV Jiří Kejval.

Kvůli vysokým tokijským cenám už Češi upustili od záměru pronajmout si prostor pro tradiční Český dům a rádi by místo toho využili ambasádu. „Komerční nájmy v Tokiu jsou v úplně jiné dimenzi, bavíme se o částkách v milionech dolarů. Oproti Riu jsou náklady desetinásobné,“ dodal Kejval.

Krpálek: Největší problém je aklimatizace, trvá mi až šest dnů

Před čtyřmi lety v Riu vybojoval zlatou olympijskou medaili, příští rok v Tokiu si to chce zopakovat. Tentokrát v těžké váze. „Letos jsem vyhrál mistrovství světa v Japonsku a to je pro mě o to větší motivace, abych tam vyhrál i olympiádu,“ hlásí judista Lukáš Krpálek.

Budete se připravovat přímo v Japonsku? Létáte tam docela často.
Je fakt, že v Japonsku strávím spoustu času. Většinou tam jezdím třikrát za rok, někdy i víckrát. Poslední kemp před olympiádou bude v městě Beppu, kde jsme si to letos vyzkoušeli a byly tam super podmínky.

Nedělá vám potíže aklimatizace?
To je jediný problém, který v Japonsku mívám. Pokaždé mi trvá tak pět šest dní, než se dám jakž takž do kupy a jsem schopný normálně fungovat. Takže když tam letím na závody, tak minimálně týden předem.

A co vedro a vlhko?
Judo je halový sport, takže to takovou roli nehraje. Samozřejmě je nepříjemné, když jde člověk po ulici a je třeba čtyřicet stupňů. Navíc je to kvůli vlhkosti takové nepříjemné teplo, jiné než všude jinde.

Ovládáte už po těch letech japonštinu?
Dřív jsem si dával za úkol, že se při každé cestě na trénink naučím nové slovíčko nebo větu, takže základy zvládnu. Jak se máš, kde je záchod, dal bych si kafe. Japonština je ale velmi těžký jazyk, obzvlášť na psaní.

Někdy říkáte, že stále nevážíte tolik, kolik by bylo potřeba. Chcete tedy přibrat?
Chci, ale rozhodně to nějak nehlídám, necpu do sebe jídlo násilím. Pro mě je důležité, abych se na žíněnce cítil dobře jak v tréninku, tak v zápase: kondičně, silově i technicky. Takže ano, bylo by lepší, kdybych vážil víc, ale zase nechci, aby to bylo na úkor toho, jak se fyzicky cítím.

Kolik jste vážil nejvíc?
Moje nejvyšší váha byla 119 a půl a musím říct, že to už jsem se necítil vůbec dobře. Když jsem se chtěl na žíněnce prát, tak jsem za chvíli nemohl. Po silové stránce to bylo super, to jsem každého zmačkal, ale kondičně to dobré nebylo. Přitom celá moje kariéra je založena na kondici, na tom, že vydržím déle než ostatní.