Brněnský lezec Adam Ondra na něm získal už svou sedmou světovou medaili a po výhře na srpnovém světovém šampionátu v boulderingu v Mnichově získal i druhé zlato v sezoně. Titul v obou disciplínách ve stejném roce ještě nikdo v historii nezískal. „Příští rok asi motivaci mít nebudu. Za další dva roky na mistrovství světa v Paříži to může být ale jiné."

Lezeckým doublem jste si splnil sen. Jaký je to pocit?
Cítím ohromnou radost, jakou jsem ze sportu ještě nikdy necítil. Dřív jsem si víc vážil úspěchů na skalách, letos se však plně soustředím na soutěžní lezení a o to víc mě to těší. Třeba při mém prvním vítězství ve Světovém poháru v roce 2009 jsem šampionát bral tak, že si jdu prostě zalézt. Teď jsem se koncentroval mnohem víc. V tréninku jsem od února a nepracoval jsem na ničem jiném než na tomhle úspěchu. Jsem rád, že jsem tvrdou a dlouhou přípravu zúročil v pěti závodních minutách do podoby nejcennější medaile.

Po výhře na mistrovství světa v boulderingu jste říkal, že vám na cestu do Španělska psychicky odlehčí. Bylo to tak?
Kvalifikace a semifinálová cesta se mi lezly opravdu lehce. Vypadal jsem asi nejsilnější ze startovního pole. Při finále na mě ale trochu překvapivě přišla nervozita. Zaskočilo mě to, protože jsem vždycky nervózní před výkonem a s prvním chytem to opadne. V Gijónu to bylo naopak. Před finále jsem zůstával v klidu, začátek vypadal lehce. Jenže hned po chvíli přišly těžké kroky a znejistěl jsem. Naštěstí jsem to ustál, ve vrchní části zabojoval a nechal tam všechno.

Dosáhl jste vrcholu stěny?
V semifinále jsme dolezli na vrchol společně se Španělem Ramónem. Ve finále jsem na úplný top nevylezl. Se stejným soupeřem jsme dosáhli na identický chyt. Zvítězil jsem o takzvané plusko. Sáhl jsem si i na další chyt, zatímco on ne.

Poprvé jste angažoval trenéra. V čem vám nejvíc pomohl?
Největší přínos jsem cítil v psychice. V trénincích před mistrovstvím jsem se cítil líp a líp, i v závodě mi hodně pomohl. Navíc mi pomáhal i v jiných věcech. Třeba v načasování formy jsem měl občas problém. To teď vyšlo skvěle. Trenéra mám první rok a dřív byly tyto věci takové amatérské. Můj kouč Patxi Usobiaga se stal mistrem světa v lezení na obtížnost v roce 2009 a je stále výborný. To o jeho kvalitách vypovídá dost a je jeden z mála, komu bych v přípravě takhle věřil.

Jste nejúspěšnější sportovní lezec v historii. Jaké jste zaznamenal reakce od kolegů?
Reakce soupeřů mě hodně potěšily. Bylo vidět, že mi to přáli. Třeba mistr světa z roku 2012 Rakušan Jacob Schubert přede mnou smekl klobouk. Toho si opravdu vážím.

Jak jste oslavil svůj výjimečný úspěch?
Večer po závodě jsme měli afterparty, která byla výborná. Hned ráno jsme však nasedli do auta a jeli domů. Přijel jsem v šest ráno druhý den a v půl osmé jsem už seděl ve škole. (usmívá se)