Na šampionátu v Polsku jste si odbyla derniéru v kategorii do 23 let. Jak velkou radost jste po zisku bronzu měla?
Obrovskou. V medaili jsem ani nedoufala, protože jsem měla ještě pár dny před odjezdem antibiotika. S trenérem už jsme se bavili, že to možná nemá smysl a nezvládnu to. O to víc mě pak vítězství překvapilo.  

Uvědomovala jste si na turnaji, že je to vaše poslední šance na zisk medaile v kategorii do 23 let?
Při závodu jsem se na to snažila nemyslet, ale před šampionátem jsem si uvědomovala, že to bude docela tlak. Lidi jsou zvyklí, že z evropských soutěží do 23 let vozím pravidelně stříbra a očekávali, že urvu pěkný výsledek i na mistrovství světa. Při turnaji jsem se  ale snažila nestresovat.

Jak moc vás na šampionátu dozvuky nemoci limitovaly?
Při prvním zápasu trvalo, než jsem se dostala do tempa. Bylo to podruhé za dva týdny, co jsem byla na žíněnce. Před odjezdem jsem pořádně netrénovala. Kdybych na tom nebyla tak fyzicky špatně kvůli antibiotikům, možná to dopadne ještě líp. Nemoc mě hodně ovlivnila.

Jste známá tím, že kila před závody shazujete na poslední chvíli. Šlo to po nemoci?
Paradoxně to bylo lehčí, než obvykle. (smích) Asi mi trošku opadly svaly, takže jsem nezačínala s tak velkou váhou, jako vždycky. Těžké je to ale pokaždé.

V předkole jste prohrála s pozdější vítězkou Ajanou Gempeiovou z Japonska, která vás pak díky svému vítěznému tažení vrátila do oprav. Věřila jste, že se ještě můžete vrátit do hry?
Vůbec ne. Je mi hloupé přiznat to a teď se i trošku stydím, ale už jsem nechtěla zpět do hry. V duchu jsem Japonce nadávala, ať nepostupuje, že zpět na žíněnku nechci. (smích) Byla jsem strašně vysílená a říkala si, že se v následujících kolech akorát ztrapním. V první chvíli jsem z jejího postupu do finále radost neměla.

V opravách jste si poradila s Číňankou Pao Ling-ling i Elmirou Gambarovou z Ázerbájdžánu před uplynutím časového limitu. Jak náročné zápasy byly?
Čekala jsem, že to bude těžké, ale šlo to jak po másle. Před turnajem jsem si řekla, že musím zápasy ukončit co nejdřív. S vynaložením co nejmenšího úsilí. Uvědomovala jsem si, že fyzicky jsem na tom zle. Věděla jsem, že na žíněnce nesmím moc lítat, udržet chladnou hlavu a co nejrychleji si dojít pro vítězství.

V souboji o třetí místo jste prohrávala ještě půl minuty před koncem s Taťjanou Smoljakovou 4:6. Jak se vám podařilo zápas otočit?
Využila jsem svůj oblíbený chvat klapačka (obrácený převal pozn. red.) Tušila jsem, že to půjde, protože soupeřka na tom nebyla fyzicky a silově dobře. Dřív jsme spolu navíc nezápasily, takže jsem tušila, že mi na to skočí.

Klapačka vám dopomohla už k řadě medailí. Sázíte na ni v náročných situacích?  
Je to moje poslední záchrana. Jsem ale ráda, že to na mistrovství světa nebylo jen o ní, zapojila jsem i technické akce.

Ke třem stříbrům z mistrovství Evropy do 23 let jste přidala první medaili ze světového šampionátu. Jak moc si jí ceníte?
Je to jednoznačně můj největší úspěch. Cením si jí nejvíc ze všech. Vůbec jsem nečekala, že to vyjde.