„Ono to zas tak málo není. Dohnat tolik sekund bude ještě chtít hodně práce,“ vysvětlil onen „nešťastník“. Dálkový plavec Matěj Kozubek na mistrovství světa v Kwangdžu poprvé v kariéře proháněl favority. V závodě na olympijské desítce skončil šestnáctý, na pět kilometrů dokonce čtvrtý (nejlepší umí-stění českého muže v historii), a v maratonu jedenáctý.

Když vylézal na břeh jihokorejského zálivu Yeos, po těle mu stékala černá tekutina. „Asi jim vytekl do vody nějaký olej,“ mávl rukou třiadvacetiletý borec. Dálkové plavání zkrátka není pro žádné slečinky.

Více tréninků, prosím

Jen si vezměte tu dřinu. Měsíčně naplavete 300 kilomet-rů. K tomu posilujete. A často. Neb u bójí se prosadí jen závodník s pořádně vyvinutou muskulaturou. „Každý si tam chce urvat tu nejlepší pozici. Takže průzračnou vodu vlastně ani nepotřebujeme,“ usmál se Kozubek. „Vždycky jsem pokopaný a schytám i hodně ran lokty.“

Nebojte: minimálně stejné množství sám rozdá. S objemem přípravy nemá člen pražských Bohemians žádné problémy. „Pokud byste chtěli Matěje potrestat, zakažte mu trénink,“ potvrdil kouč Jan Srb, jenž to s Kozubkem táhne už dvanáctý rok. Mnohdy doporučuje svému svěřenci odpočinek, ale jen málokdy pochodí.

Ten problém nastane vždycky v říjnu, kdy se láme dálkařská a bazénová část plavecké sezony. „Trenér mi říká, abych regeneroval. Já si ale prosadím svou,“ ozřejmil Kozubek. „A pak jsem na sebe i naštvaný, protože nejlepším zdaleka nestačím,“ přiznal.

Mezi koučem a jeho svěřencem je ještě jeden spor. „Matěj je odhodlaný a cílevědomý, ale potřeboval by více komunikovat. Do hlavy mu občas vážně nevidím.“ Tuto výtku Kozubek dobře zná. „Víte, já se nerad svěřuji. Za trenérem bych šel jen se závažným problémem. Ne s pocity po každém tréninku,“ líčil. „Naposledy jsem za ním byl s návrhem přidat kilometráž. Ve vodě se cítím lépe než na souši. Mám tam klid a během závodů si v duchu zpívám,“ prozradil.

Cesta do Tokia

Dálkové plavání je v Česku popelkou. „Mrzí mě to,“ odvětil Kozubek. Na druhou stranu se divákům příliš nediví. „Koukat se dvě hodiny na to, jak se někdo plácá na horizontu ve vodě, asi není příliš atraktivní,“ glosoval reprezentant otevřeně.

To ale neznamená, že by nechtěl situaci změnit. A cesta na výsluní je pro něj jasná. „Kdo znal před lety biatlon nebo rychlobruslení? Nic jiného než placka z olympiády nám nepomůže,“ podotkl. Že by ji zkusil získat on?

Šanci na letenku do Tokia Kozubek stále neztratil, byť se o ní rozhodne v jediném závodě. V červnu 2020 se devadesát plavců sejde v japonské Fukuoce a patnáct z nich se probojuje pod pět kruhů. „Bude to vabank,“ uvedl trenér Srb. „Matěj na olympiádu rozhodně má.

A navíc do Fukuoky nepojedou plavci už nominovaných států a každou zemi může reprezentovat jen jediný,“ upřesnil kritéria.

U Kozubka žádnou nervozitu nečekejte. „Snažím se vždycky zůstat nad věcí. Už v Kwangdžu okolo mě všichni bláznili. Emoce ale ničemu nepomůžou,“ popisoval. „Chvíli mě taky mrzelo, že jsem na olympiádu nepostoupil. Pak jsem si ale řekl, že je to vlastně fajn. Tokio mě požene dál. Za takovým cílem má cenu jít.“