Deník

Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dobrovolnice v Argentině: loučení s dětmi bylo hodně těžké

Praha /ROZHOVOR/ - Sedmnáctiletá Hana Novotná má za sebou roční pobyt v Argentině, kde pomáhala v dětském domově. A tak jsme ji poprosili o rozhovor, abychom lidem přiblížili dobrovolné práce v zahraničí, Hana s tímto návrhem souhlasila s nadšením, byla ráda, že může lidem povědět o těchto programech.

21.5.2015
SDÍLEJ:

Ilustrační fotografie.Foto: Deník

Co vás vedlo stát se dobrovolnicí?
Můj starší bratr odjel ve svých šestnácti na rok do Ameriky, když mi bylo šestnáct, tak mi rodiče nabídli stejnou možnost, ale já jsem se už rozhodla, že pojedu jinam. Víte, já už od malička ráda pomáhala lidem. A když jsem slyšela o tomto programu, tak jsem se rozhodla, že místo Ameriky si vyberu jiné místo, kde bych mohla pomoct.

Proč jste si vybrala zrovna Argentinu?
Pár dní jsem se probírala různými programy a vybrala jsem ty, které mě zajímaly a na které mám potřebné schopnosti. Vybrané plány jsem si lépe pročetla a vyřadila ty, které se mi už tolik nelíbily nebo jsem se na ně nehodila. Nakonec mi zbyly čtyři, a tak jsem do těchto organizací napsala emailovou zprávu, po necelých dvou dnech mi na všechny odpověděli. Na tři programy jsem byla moc mladá. Ale na čtvrtý jsem byla dostatečně stará a hlavně oceňovali mé jazykové schopnosti.

Jak na váš plán reagovali rodiče?
Když jsem jim předložila svůj plán, tak byli hodně překvapení. Pár dní si rozmýšleli, jestli je to dobrý nápad. Nakonec usoudili, že kdybych jela do Ameriky, tak je to skoro to samé, jako jet do Argentiny. Takže souhlasili.

Byla jste před cestou nervózní? Bála jste se?
Byla jsem hodně nervózní, ale nebála jsem se, protože jsem věděla, že je vše naplánované a není skoro nic, co by se dalo zkazit. Ale z nervozity jsem se sbalila čtrnáct dní před odjezdem a skoro každý den jsem kontrolovala jestli mám všechny věci, co budu potřebovat, sbalené. Nakonec jsem na nic nezapomněla, vše jsem měla jen ve dvou kufrech a batohu.

Líbila se vám Argentina po příjezdu?
Už před odjezdem jsem si udělala představu jaké to tam bude. Ale i tak jsem byla hodně překvapená, když jsem přijela. Atmosféra ve městě byla jiná, než kterou jsem kdy zažila v jiných městech. Ta jedinečnost byla poznat hned na první pohled. Lidé byli jiní než jinde, na ulicích bylo vždycky živo. Hudba na ulicích byla tak živá a úchvatná, byla osvěžující a zlepšila mi náladu, jen co jsem ji vzdáleně uslyšela.

Jaká byla odezva ze stran dětí, když vás poprvé uviděly?
Lidé na mě byli milí a laskaví. Ale u dětí to bylo komplikovanější. Důvěru u mladších děti jsem si získala snadno a rychle, ale u starších to bylo těžší a trvalo to déle. Nakonec si mě oblíbili. Děti byly jiné než ty, které jsem kdy potkala. Nejtěžší bylo si dávat pozor na zmínky o rodičích, mohlo by se jich to dotknout a nemuseli by se mnou už nikdy mluvit a spolupracovat.

Jaký byl váš denní program?
Ráno jsem vstala okolo sedmé a oblékla se. Potom jsem šla na snídani, kde jsem pomáhala nakrmit nejmladší děti a přitom se sama najedla. Po snídani jsem pomáhala spolu s dalšími lidmi ve školce. Po obědě jsem pomáhala s úkoly, dětem které chodí teprve na základní školu. Když jsme se navečeřeli, tak šli všichni do svých pokojů a já měla čas se učit. Obvykle jsem chodila spát v deset nebo v jedenáct.
O víkendech jsem děti hlídala, aby něco nevyvedly a mezitím jsem se učila. Měla jsem více času na studium. Občas jsem jela do blízké školy, kde jsem složila zkoušky na dálkové studium.

Byl pro vás odjezd zpět domů hodně těžký?
S dětmi jsem se jen z těží loučila, bylo to hodně těžké. Děti, se kterými jsem se znala lépe, jsem se rozloučila samostatně, měla jsem je všechny moc ráda. Nechtěla jsem odjet, ale zároveň jsem se chtěla vrátit domů.

Chtěla by jste se do Argentiny vrátit? Nebo by jste se chtěla jet podívat někam jinam?
Ani jsem nepřemýšlela o tom jet někam jinam. Už když jsem odjížděla tak jsem věděla že se tam jednou vrátím. Domluvila jsem se s organizací že o prázdninách tam pojedu znovu, na dva měsíce, už se na všechny těším.

Tereza Marková
Gymnázium Duhovka
Praha
Hlavní město Praha
Téma: Svět v EU 

Autor: Redakce

21.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Kateřina Perknerová.
4 13

Pohledem Kateřiny Perknerové: Okamurovy řeči

Ilustrační foto.
3 10

Změna ve vyhlášce dopadne na pacienty. Připlatí si více za léky

Tatra drtí kopce a Zeman rozverně poplácává: prohlédněte si nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve středu 18. října 2017.

Lidé možnost nákazy virem HIV stále podceňují

V Česku žije podle průzkumu Státního zdravotního ústavu z konce srpna tohoto roku 3087 osob s diagnózou HIV. Navzdory neustálému nárůstu počtu případů nákazy virem HIV, který způsobuje smrtelnou chorobu AIDS, se lidé v České republice nemoci neobávají.

Hasiči nacvičovali záchranu zaklíněného člověka. Zpod trolejbusu z kovošrotu

/FOTOGALERIE/ Zvedání několikatunového trolejbusu si vyzkoušeli hasiči v brněnském kovošrotu. Pracovníci všech směn ze stanic Brno-město si tak nacvičili náročnou činnost. Rychlost jejich zásahu totiž jednou může zachránit lidské životy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení