Dílo je rozděleno na více částí. A já bych se v tomto textu rád věnoval té první, která pojednává o násilné stránce hlavního hrdiny. A také bych se rád mírně zamyslel nad tím, jaký odkaz má tato část v současnosti a v neméně lepší budoucnosti.

Proč, že dávám do kontextu Mechanický pomeranč a náš reálný svět? Protože Anthony Burgess přišel na to, jak nám společenské problémy vysvětlit, už v polovině minulého století. Předhodil nám obscénní, násilný a nechutný děj, ať si sami přebereme, ať si sami uvědomíme, do které části je kniha literární dílo a odkud necenzurovaný pohled do naší, ani ne tak vzdálené, budoucí doby

Násilnický mladík

Autor nám v této novele představuje stále se modernizující generace mladých lidí s jejich vytříbenými volnočasovými aktivitami a také neméně zvláštní mluvou. Hlavním hrdinou je poměrně inteligentní mladík Alex DeLarge, jenž se vyžívá v násilí, znásilňování a také Beethovenově Deváté. Alex každý večer, i se svou partičkou tří „frendíků", vyráží do mléčného baru „Korova". Tam si dají slastné „Moloko", drogami obohacený nápoj, který je vybudí k pořádné dávce „ultranásilí", tak tomu tedy říkají „frendíci".

Poté se celá parta vydá ven, vstříc tajemstvím nadcházející noci – nejdříve surově zmlátí bezdomovce, poté se na krev porvou s konkurenčním gangem a završí to násilným vloupáním do domu spořádaného spisovatele a jeho ženy. Pisálka, za pomoci „ultranásilí", odkáží na invalidní vozík a jeho ženu bezcitně znásilní. Po náročném nočním programu se Alex vrací domů odpočívat, je to přece jen nevinný student, jenž po nocích, se záminkou nočních brigád, mlátí a okrádá lidi. V podstatě se to zdá jako určitá skupina nepříliš inteligentních mladistvých, která se prostě a jednoduše nudí. Jenomže Burgess poukazuje i na vzdělané a vyspělé jedince. Jak už jsem výše zmiňoval, nebudu používat ani se odkazovat na další části děje. My skončíme u spokojené party mladistvých kluků s prazvláštním slangem a zálibou v „ultranásilí".

Indka si za znásilnění mohla sama

Děj Mechanického pomeranče je skutečně nadčasový, když už před více než padesáti lety dokázal Anthorny Burgess definovat, jak se budou chovat mladí lidé v budoucnosti. A nepřijde mi, že by se nějak zmýlil. Přece jenom se dnešní doba tváří trochu děsivě. Pro obyčejné lidi třeba tak, že cesta o víkendové noci ze zábavy, případně samotná účast na „akci", se může změnit v boj o život. Podobných partiček, jako je literární Alex a jeho „frendíci", se v dnešních ulicích potlouká po celém světě spousty, a to se, dle mého, za pětatřicet let nezmění, dost možná na tom budeme ještě mnohem hůř. Jakou já mám záruku, že až z té diskotéky ve tři ráno půjdu, brutálně mě nezmlátí a mou přítelkyni neznásilní? Ukažme si to třeba na skutečném příkladu, kdy byla indická dívka znásilněna k smrti a její přítel surově zbit. Jeden z partičky násilníků se k tomu vyjádřil, že dívka si prý za znásilnění mohla sama. Slušná žena se údajně v devět večer nepotlouká po diskotékách, slušná žena je prý doma a hledí si domácích prací.

A podobné případy o noční „volnočasové" fyzické brutalitě nezadržitelně přibývají s každým novým dnem po celém světě. Včetně Česka i EU. Partička kamarádů se v baru pobaví, napije, třeba si i něco šňupne a někoho si vyhlídne. A pak ho „frendíci" bez milosti zbijí, poněvadž je to prostě sranda. I když se svět neustále vyvíjí a modernizuje, občas si připadám jako někde v daleké historii, kdy ženy byly pouze pro plození dětí a když vás soused naštval, prostě jste ho zabili.

Nechci si v tomto zamyšlení hrát na mravokárce. Vím, že se to netýká ekonomických krizí, politických problémů a ani terorismu. Ale společenský problém je to obrovský. Fascinuje mě, že vyhrocená novela Mechanický pomeranč se zdá až tak skutečná. Až z toho mrazí.

Martin Synek
Střední škola uměleckoprůmyslová Ústí nad Orlicí
Česká Třebová
Pardubický kraj
Téma: EU v budoucnosti