Píše se rok 2050. Uplynula spousta let od chvíle, kdy byla podepsána Maastrichtská smlouva. Málokdo si už tento moment pamatuje. Daleko více lidí si ale pamatuje podpis smlouvy TTIP se Spojenými státy americkými. Ta sblížila tyto dva odlišné kontinenty do takové míry, že jsou prakticky jedním celkem. Ti, kteří kdysi znali román 1984 od George Orwella, si matně vzpomínají, že tento britský autor hovořil o jednom státu, který se rozkládal na území Severní Ameriky a Evropy.

Korupce

Rozhodně to ale není totalitní stát, ve kterém by vládla jedna strana. Ba naopak, tento jednolitý útvar funguje na principech staré řecké demokracie. Úředníci jsou zde voleni losem, takže o korupci nemůže být řeč. Ve vedení státu mají právo hovořit všechny národy, které stát tvoří. A je jedno, zda jde o Američany, Brity, Němce či Slováky.

Zde se tedy nabízí otázka. Jak moc je dobrá celková integrace? Snižují se ekonomické a sociální rozdíly mezi bývalými republikami. Je jedno, zda žijete na území bývalého Německa, Řecka nebo Španělska. Je totiž jeden rozpočet, jedny platy pro stejné pracovní pozice. To sice nemotivuje lidi pracovat, ale promyšlený systém kontroly a odměn už ano. Jistě, místy to opravdu připomíná komunismus, kde se všichni mají stejně dobře. Či špatně, chcete-li.

Ono je to také určeno tím, jakou politiku EU nastavila ve dvacátých letech jednadvacátého století. Neustálé tendence státy sbližovat, určovat jejich politiku a ovlivňovat jejich ekonomiku, vyústil v to, že se státy daly dohromady. Ano, byly hlasy, kterým sbližování vadilo. Česká republika a Spojené království nebyly pro jednotnou vládu či ekonomiky. Ale zkrátka a dobře, v demokracii to funguje tak, že můžete být přehlasováni. Což se i stalo.

Žádná konkurence

Prakticky skončilo i soukromé vlastnictví. Vše totiž vlastní stát. Vedoucí pracovníci se rekrutují z těch, kteří dobře pracovali. Neexistují už úspěšné firmy jako Microsoft nebo Coca-Cola. Vše se jmenuje stejně, pouze je to doplněno slovem, na co se ta daná věc používá. Neexistuje ani žádná konkurence. Pochopitelně.

Evropská unie není dokonalá. Ani zdaleka. Ale nyní je to ten nejlepší možný směr, jakým se členské státy ubírají. Bude tomu tak i v roce 2050? Pokud se budou stále snižovat mantinely mezi jednotlivými státy, zmenšovat se rozdíly, tak to pravděpodobně dopadne tak, jak je to napsáno výše. Jak řekl americký filosof George Santayana: „Kdo nezná svou minulost, je nucen ji opakovat¨.

Jan Krejcar
Podkrušnohorské Gymnázium, Most
Most 
Ústecký kraj
Téma: EU v budoucnosti