Když nad tím tak přemýšlím, je toho opravdu dost a nebere to konce. A dá se to nějakým způsobem zmírnit? Navazuji tedy na EU, která má za úkol sjednocovat většinu států Evropské Unie, a to jak po stránce finanční, ekonomické, tak i lidské, kdy spolu státy spolupracují a podporují se navzájem. Má však za úkol daleko víc věcí, ale já se zaměřím na podporu rozvojových zemí.

Spor o území

Hnacím motorem jsou pro to finance. A celkem jsem byla překvapena, že z Evropy plyne až 55% světových prostředků určených na rozvojovou pomoc. To je zhruba 5miliard. Velká suma na to, že podle statistických údajů během dneška umřelo zhruba 30 000 lidí na hlad. Do čeho konkrétně jdou tedy tyto peníze a jak přesně pomáhají? Nechci podle mých znalostí soudit, ale denně slýchávám, jak se vysílají další a další vojáci do zemí, kde zrovna probíhá válka, či spor o území, aby zjednali klid. Kolik finančních prostředků se vynakládá na vyzbrojení. Málokdy už však vidím pozitivní výsledky. Dalším a doopravdy globálním problémem je hladomor. A to je téma, které mě dokáže hodně naštvat. Nebo se znechuceně dívám na společnost jako takovou. Proč denně umírají desetitisíce lidí na hlad a nedostatek vody, když čtvrtina lidí na zemi neví co s jídlem a penězi? A proč mi přijde, že EU a například UNICEF nevynakládají dost úsilí, aby pomohli? Ano, vidíme, jak se staví nové školy, nemocnice, centrum pro matky, dodávají se léky (léky které nejsou často dostupné pro ty, kteří je doopravdy potřebují), podává se výživa pro malé děti a tak dále. Ale nějak cítím, že to není vše vykonávané na 100%. No možná ani na 60%. A když se na to podíváme zblízka, často na tom pracují dobrovolníci, lékaři bez hranic, prostě lidé, co za to nic nedostávají, nebo jen minimum peněz. Vlastně dostávají, dobrý pocit a ten je někdy víc, než cokoliv jiného.

Samé díky

Asi si říkáte, jak mohu sama soudit, když sedím v pohodlném křesle s plným talířem a konvicí čaje. Máme totiž adoptovanou dívku z Afriky. A co nás to stojí? S prominutím blbých pět stovek měsíčně. My si ani nevšimneme, že nám něco ubylo z kasičky, ale ta dívka má za to vzdělání a nadějnou budoucnost. Až se někdy stydím, když nám píše dopisy, kde nám několikrát děkuje. Tím chci naznačit, že kdyby každý člověk na světě, který žije aspoň průměrně, „vypustil" s kapsy i takovéto to minimum a vždy se zaměřil jen na jednu osobu či rodinu, která je v těžké situaci, či v naprosto nelidských podmínkách, dovolím si pak říct, že tam, kde se teď bojuje o život, by mohl být aspoň podprůměrný život. Proto se mi líbí, projekty, kde koupíte za pár stovek, kozu, či necháte vybudovat studni v jednom městě a tím pomůžete sice desítkám lidí, ale za to naprosto efektivně.

Je tedy daleko účinnější pomáhat někomu v něčem, než každému ve všem. A tím druhým se nejspíš Evropská Unie řídí. Můj názor na ni je tedy velmi rozpačitý, až negativní. Uvidíme, třeba se dočkáme lepších bohatších mírových a nasycených zítřků.

Martina Smekalová
Obchodní akademie Pařížská
Ústí nad Labem
Ústecký kraj
Téma: EU ve světě