Svět, už zdaleka není svobodné místo. Jako malému "pívu" mi to nepřišlo, ale svět je opravdu nemilosrdné bojiště. Obětmi již nejsou lidská těla, ale sny a touhy. Těla jsou jen skořápky. Celou dobu se snaží lidé zachraňovat svojí skořápku, ale to nejdůležitější, co je uvnitř, nechají hnít až to uhyne. Lidé jsou zajímavá stvoření. Člověk jednotlivě je velmi silný a schopný, ale dav je hloupý. Nechá se vést, jen proto, že to je pohodlnější. Pohodlnost nás jak posouvá, tak i zabíjí. Naše pohodlnost se nám stala největším partnerem i nepřítelem. Naše pohodlnost nám zařídila plechové stroje, ale také umožnila EU se rozvinout do takové míry, že jsme v podstatě neustále pod dohledem. Všechno to začalo přijmutím Eura.

Východní mašinérie

Češi dříve bojovali za českou měnu. A my na oplátku nakonec bez boje přijmeme Euro a ještě to oslavujeme. Chce se mi zvracet. Každý den se koupu na dně flašky a nějaký papaláš si za moje peníze, kupuje pozemky. Už to není Česká republika. Je tu více cizinců než Čechů všude se mluví jedině anglicky. Jako výměnou za mír s východní mašinérií jsme museli odevřít hranice všem imigrantům. Když jdete po ulici nikdo se nesměje, oči sklopené do země. Všechy produkty jsou dovážené, nic se zde nepěstuje, Česká republika slouží jen jako rekreační místo pro zbohatlíky. Všechno je rozprodané, firmy v České republice patří Západním nebo Východním korporacím. Když to teď vidím přál bych si vrátit čas.

Být aktivní protestovat a nenechat se zahnat takhle do kouta. Tipycké Čecháčství, jsem tim také nakažený jen se koukám do zádu a stěžuji si. Nic jiného mi nezbylo, je to jako otče náš. Každý den se v šest dostávím na baru. Objednám pití a myslím na to, jak uboze svůj život nakonec žiju. Kdysi bývaly sny a touhy dnes už jsou také pryč. Moje schránka je prázdná. Nemám nic než jen sebe. Na vztah není čas, matku vidím jednou za 2 týdny. I jí semlela EU, pamatuji si energickou silnou osobnost. Ze dne na den bylo vše pryč. Evropská Unie omezila prodávání kreseb v České republice a tím moje matka přišla o práci.

Petice

Byla nucena znovu jít k pásu a ještě doteď tam je. Neni nic horšího než když se bavíte se svojí matkou, když je vám 53 let o tom že má dneska noční. I když tu svítí slunce atmosféra je tak hustá, že svit nebo teplo ani nepocítíte. Lidé jsou pokutování za tvoření petic. Prý urážka na cti. Je nás většina a ovládá nás pár. Je to tak už od nepaměti. Přál bych si vrátit se a říct lidem jak nakonec jako Češi dopadneme. Teď už se jen vymlouvám na to, že jsem moc starý na to něco změnit a žiju si svůj monotóní, ubohý "život". Jako malý sem matce sliboval jako moc budeme mít peněz, jak pěkně si budeme, žít když na to ted pomyslím vyhrkají mi slzy z očí. Zlobím se na své mladé já, že sem byl lajdák. Nakonec je opravdu každý svého štěstí strůjcem.

Marek Svobodný
Vyšší odborná škola a Střední škola s. r. o.
České Budějovice 
Jihočeský kraj
Téma: EU v budoucnosti