Chtěla bych být součástí něčeho, něčeho, co bude živé a fungující dlouhou dobu. Něčeho, co uvidím vyrůstat a nemám tím na mysli děti. Být součástí komunity, být více solidární, trošinku se vzepřít pravidlům diktovaných společností, médii.

Občas si v Brně koupím časopis Nový prostor prodávaný bezdomovci. Právě tam jsem se dočetla o takových komunitách.

Free lidé

O uskupení lidí odolávajícím nátlaku korporací, aby prodali své pozemky s malými podniky kdesi ve velkém městě na západě Evropy. A že se hipsteři, umělci a podobní free lidé z berlínských posprejovaných domů pomalu přesouvají na Elstu v Lipsku a přetváří rysy tamější scény. Nejvíce mě ale zaujala zpráva z prostoru mně dostupnějšího. Vytváření Perly v Praze.

Pomalu ale jistě se rodí z prachu a tvrdé práce a dřiny dobrovolníků. V prostoru bývalých papíren již započaly první kroky, stavba Národní galerie. A kde je galerie, musí být i umělci. Podle plánů by měly vznikat ateliéry, prostory pro tvorbu. V této době se hledají dobrovolníci na stavbu Národního divadla. Později by se měli stavět také krátkodobé byty a ubytovny, nejen pro lidi tvořící, ale i pro lidi, kteří potřebují pomoct, vytáhnout ze dna. Utváří se zde komunita, hledají se dobrovolníci, potřební pro její vznik, ale i ti se zápalem a snahou pomoci. Hledají se ti, kteří chtějí být součástí nového světa ve světě.

Sobecké stanovisko

Mně osobně se tato myšlenka poměrně zalíbila. Raději bych pomáhala vytvořit něco nového zde, za pomoci odhodlaných lidí s myšlenkami než odjet do rozvojové země. Možná by to někdo mohl považovat za poměrně sobecké stanovisko, ale pro mě je důležité, jaký mám pocit. Raději budu totiž věřit pár dobrovolníkům než politikům v oblecích hlásajících lepší zítřky. Samozřejmě i Perlu beru s rezervou, nenavštívila jsem ono místo na levém břehu Vltavy, nevím, jaké myšlenky proudí tamějším lidem hlavou, jestli náhodou nejde o skrytou „kulišárnu", zahalenou do dobrých úmyslů.

Stejné stanovisko mám i k pomoci rozvojovým zemím. Neznám nikoho, kdo by se na takové akci podílel, proto možná ani nemám objektivní pohled na problematiku. Podle mého soudu ale nejsem jediný mladý člověk, který nic moc neví. Vždyť v médiích mají větší pozornost sportovní události a politické skandály než podvyživené děti z Afgánistánu nařezávající makové palice. Je docela pravděpodobné, že pokud bych byla více upozorňována na útrapy jiných lidí a ne na nejnovější modely bot či automobilů, zaujala bych asi i jiné stanovisko.
Nepředpokládám ale, že se v této oblasti něco změní.

Anna Vazačová
Gymnázium a OA Bučovice
Královopolské Vážany
Jihomoravský kraj
Téma: Svět v EU