Česká republika zaznamenává největší příchod uprchlíků z východní Evropy, a to především z Ukrajiny, Ruska a Běloruska. Z jiných částí světa k nám přichází obyvatelé zemí Blízkého východu nebo Kuby. Žadatel dostává azyl v případě, že mu v jeho zemi hrozí nebezpečí smrti (zjednodušeně řečeno, samozřejmě jsou i další a podrobnější kritéria).

Strach o život

V azylovém zařízení jsem hovořila se třemi lidmi, panem Darioushem z Iráku, Jazmine ze Sýrie a Miguel z Kuby. Kvůli ochraně osobních údajů nemohu uvést pravá jména.
Pan Darioush se narodil v Iráku, ve své zemi má svou rodinu, vzpomínky i majetek, ale i přesto pan Darioush opustil svou vlast. Důvodem byla válka a strach o život. Zkorumpovaná vláda s absolutní mocí se neohlížela na potřeby obyvatelstva, média byla ovlivněná, předkládaly se informace vyhovující vládnoucí straně, ne blahu obyvatel. Pan Darioush během našeho rozhovoru také porovnával nynější situaci se situací, kdy byl u moci Sadám Husajn. Lidé měli volnost pohybu, možnost volby, on jako katolík mohl vyznávat svou víru svobodně, s ostatními žili v klidu a vzájemném respektu. Iráčané spokojeni byli, Američané ne. Dnes z této země odcházejí odpůrci radikálního islámu.

Jazmine je mladá dívka. Utekla do Česka za svým bratrem. Jazmine navštěvovala univerzitu v Damašku, kde musela podléhat velmi osobním prohlídkám. Také vojenská policie kontrolovala jejich domovy, ať byla půlnoc nebo poledne. Všeobecná nesvoboda, neustálé boje a nemožnost vyjádřit své názory ji donutily utéci. Ze Sýrie odchází obrovská vlna emigrantů, lidé přebývají většinou v sousedních státech a věří, že se vše co nejdříve uklidní a oni budou moci zase žít své životy, ne jen přežívat. Jazmine plánuje naučit se česky a dokončit tady vysokou školu, ráda by studovala ekonomii.

Zdravotní péče

Kubánský uprchlík Miguel se stal obětí „psychologické války" vedené Fidelem Castrem a jeho přívrženci. Ti na Kubě udržují neustálý strach, i když proti tomuto komunistickému režimu je 80-90 % obyvatelstva. Především je proti mladá generace, která by chtěla studovat, cestovat a objevovat jiné možnosti práce. Starší generaci stačí, že se stát o ně postará ve stáří, a zajistí jim potřebnou zdravotní péči. Lidé přeplouvají na lodích do Spojených států, odtud míří do Evropy, zejména Ruska (kvůli politické spřízněnosti). Kdyby se Miguel chtěl vrátit zpět, hrozil by mu i trest smrti. Za vyjádření nesouhlasu s komunisty by byl uvězněn a také by byl ohrožen jeho život. Pro Kubánce neexistuje žádná legální cesta, jak se dostat ze země.

Většinu uprchlíků nezajímá, jestli nakonec budou ve Francii, Německu nebo Česku. Od života v Evropě očekávají možnost žít volně, aniž by se museli zabývat myšlenkami, zda budou za hodinu, dvě či zítra stále naživu.

Pokud uprchlík získá azyl v České republice, je tu mnoho organizací mu pomáhajících. Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra poskytuje pomoc v začátcích. Další asimilaci do českého obyvatelstva umožňuje Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) a jiné organizace. Jednou z nejvýznamnějších akcí na podporu integrity uprchlíků je pražský jednodenní festival Refufest na Kampě, který se letos pořádá již po desáté. Lidé zde ukazují kulturu svých zemí, ať už pomocí hudby, tance, výtvarného umění nebo jídla.

Přirozený jev

Migrace po světě je velmi přirozený jev. Když se vrátíme do daleké minulosti, přibližně do doby 110 000 let př.n.l., tak první lidé začali opouštět Afriku přes Sinajský poloostrov. Dále můžeme pokračovat stěhováním národů v 5. století, praotci Čechovi, rekatolizací českých zemí, která způsobila odchod mnoha Čechů do zahraničí nebo Napoleonskými válkami. Vždy nám migrace přinesla něco prospěšného pro naše životy (genetickou rozmanitost a kulturní obohacení). Pokud chceme žít v globalizovaném světě, tak vedle oblečení z Číny, vína z Argentiny a pomerančů ze Španělska musíme přijmout i imigranty mířící k nám.

Pokud je přijmeme, ukážeme tím lidskost a vstřícnost. A pokud nebudeme zasahovat do menších potyček mezi obyvateli jiného státu a kontinentu, ale naopak jim ukážeme, že peníze vydělané válkou nepřináší štěstí, uděláme svět lepším místem. Válka bude vždy následována další a další, a jestli se nedostaneme ze začarovaného kruhu, budou vyvíjeny ničivější zbraně a bude umírat více nevinných obyvatel.

Jazmine, Miguel i pan Darioush jsou lidé jdoucí za svým snem. Rozhovory s nimi mi umožnily nahlédnout do jiného světa, nám tolik vzdáleného. Vyslechnutí jejich osobních příběhů mi ukázalo, že nemůžeme generalizovat obyvatele podle jejich národnosti nebo vyznání. Také jsem si díky nim znovu uvědomila, že nic není jednostranné a že skutečnost člověk musí hledat. Přijmout předložené informace je jednoduché, ale čelit pravdě vyžaduje jistou dávku odvahy.

Kateřina Špaková
Gymnázuim Komenského 15, Vyškov 
Vyškov
Jihomoravský kraj
Téma: Svět v EU