Slunce se lehce dotýká mých tváří a po několika hodinách venku je barví do červena. Dnes je Svátek práce, a tak se někteří státní zaměstnanci s kyselým výrazem plahočí do práce, zatímco jiní snad mají volno a užívají si dne ve vysluněných parcích nebo někde jinde na mnohem lepším, či horším místě. Z rozhlasu se každou chvíli line zvučný hlas oslavující tento den a vzdávající hold pracujícímu lidu. Na pracujícím lidu je založena celá síla novodobé Evropy, protože ta v roce 2025 musela nutně pozvednout svou ekonomiku, kterou mohutně válcovala Čína společně s USA.

Autoritativní režim

Dnes jsme prý ekonomicky silní a vyrovnaní. Ekonomika je to, co hýbe světem. Světem nikdy neotřesou lidské životy, protože ty se nikdy v očích autoritativního režimu nevyrovnají ekonomickému zisku. V roce 2025 jsme jako Evropa za USA drtivě zaostávali, což se tedy tvrdilo ještě před tím, než se o mnoho let později tyto opravdu důležité a převratné věci týkající vývoje Evropy začaly v očích vlivných politiků odehrávat úplně jinak, tudíž začalo pomalu docházet k velkému vlivu cenzury. Cenzura je tady veřejným tajemstvím a byla by dle politických práv z listiny základních lidských práv a svobod v demokratickém státě zcela nepřípustná a zavrženíhodná. Ale Evropa se pomalu začala drásat z bezpečné náruče demokracie a převzala odlišný - autoritativní - režim, kterému se říká Modernizační oligarchie a který je většinou vládnoucími zeměmi využíván k posílení ekonomického rozvoje, kde demokratické instituce jsou silně potlačeny, nebo neexistují vůbec. Často vzniku takového systému předchází vojenský převrat, který snad každý Evropan předpokládal a politici s ním přinejmenším počítali.

A tak jsme se z výšin demokracie, odkud jsme měli velký rozhled, propadli na dno jiného režimu, který by nám za jiných okolností zcela nepříslušel a který byl záměrně ještě o něco pozměněn a upraven v rámci posílení ekonomiky a politické převahy Evropy. Vysoce postavení lidé vyměnili svobodu lidí za ekonomickou převahu ve svém vlastním zájmu a honbě za nesrozumitelnou ideologií. Tyhle věci jsou veřejným tajemstvím, které se v nekonečné mlčenlivosti a strachu uchovává celé dekády. Evropa je území brané buďto jako jeden ze sedmi světadílů v jejich tradičních pojetích, nebo jako západní část Eurasie, která je založená na dělnické třídě a vzestupu evropských bank, kterým se podařilo oslabit dolar a posunout euro na novou ekonomickou úroveň. Tedy jako hlavní měnu, od které se odvíjí všechen obchod vůbec.

Hysterie

Evropa se spojila do jednoho jediného celku. Některé země se však od Evropy v průběhu času odtrhly a zachovaly si buď svůj demokratický režim, nebo nastolily vlastní verzi svého autoritativního systému. Je tedy jasné, že Rusko není součástí Evropy nejméně tři desetiletí. Žádný vyloženě totalitní režim se v dnešním světě zatím neuchytil, ale jako obyčejný člověk bez jakékoli politické příslušnosti či vyššího vzdělání jsem hluboce znepokojen a všechno okolo politiky mě možná až hystericky děsí, jelikož mě děsí nevědomost, ve které jsme vychováváni. Najdou se šťastlivci, které politika buď vůbec nezajímá, nebo je jen irituje víc, než by měla. Dalo by se ale spekulovat, jestli takoví lidé jsou opravdu šťastlivci, nebo jen nevědomí a slepí otroci dnešní doby.

V rozhlasu už utichl nadmíru zaujatý a bezpochyby několik dní předem nacvičený hlas nějaké mladé slečny. V dnešní době vstupuje do Strany čím dál tím více mladých a zaujatých lidí, kteří jsou rozhodnutí udělat kariéru za jakoukoli cenu. Vstoupit do Strany je v dnešním světě jediná šance, jak si kousek takovéto malé a většinou i velice krátké kariéry pro sebe uloupit. Alespoň to nepřímo tvrdí všechny afektované hlasy mladých lidí v rozhlase a televizi, které na ostatní působí skoro až ke hranici vymývání mozku. Na lidský mozek a psychiku má v dnešní době negativní dopad hodně věcí. Je to prostředím, ve kterém žijeme a které se stalo v každé části Evropy zcela jednotvárným a všude je stejně sešlé jako tady.

Globální oteplování

Nezáleží na tom, v jaké části tohoto kontinentu žijete. Došlo k nabourání naší kultury, kde každá věší instituce má tvar pyramidy a kancelář sídlící v jejím vrcholu má vždy prosklené okno v podobě velkého oka, u kterého máte pocit, že jeho pohled sleduje váš krok, ať se hnete kamkoli. I klimatické podmínky jsou víceméně všude stejné, protože došlo k velice rychlému globálnímu oteplování na celém povrchu planety Země. Změny klimatu zahrnovaly systematické změny zemské atmosféry. Jednotlivé složky životního prostředí jsou navzájem propojeny velkým počtem vzájemných vazeb a jakékoliv změny funkce kterékoliv ze složek životního prostředí ovlivňují životadárné funkce planety. Evropa se v současné době snaží zmrazit jakýkoliv další vývoj globálního oteplování.

Cítím se nešťastný a osamocený, přestože určitě nejsem sám, kdo se tak cítí. A vědomí, že někdo jiný může sdílet stejný, byť osamělý pocit jako já, mi dodává určitý pocit propojení s ostatními a podvědomě mě i utěšuje v mé beznaději. Dnes jen málo lidí uzavírá manželství a ještě méně lidí chce mít děti. Naše domovy se staly jen ponurými místy, kde se musíme vyspat a najíst, kde sami sebe donutíme k přežití a odkud nás systém dalšího dne vyžene do úmorné práce. Politici už se ani netají tím, že peníze a jídlo, které si za ně můžeme koupit, jsou jen nástrojem, jak nás ovládat. Vlastně jsem nad tím nikdy nepřemýšlel hlouběji než dnes. Protože nikdy jindy snad ani nebyl čas, nebo jsem se jen podvědomě bál své vlastní mysli a potlačené myšlenky odporu a pocitu se vzepřít. Myšlenky nás všech jsou jako Norský most Storseisundet, který tvoří iluzi cesty do prázdna. I nám nezbylo víc než duté spřežky naší mysli na cestě do nekonečné prázdnoty, kde nic nenalezneme a kde nakonec ani nic nehledáme.

Ceremoniál

Dívám se na své stařecky vyhlížející ruce. I když mi teprve nedávno bylo třicet pět let, vypadám nejméně o třicet let starší. I moje záda už se kulatí a hrbí a moje chůze je pomalá a plouživá. Pohladím sám sebe po spálených tvářích, kterým slunce vtisklo část svého nesmírného žáru. Ve 20:00 začne na náměstí nedaleko od parku, kde teď sedím na trouchnivějící lavičce, ceremoniál na oslavu dnešního dne. Vystoupí tam i Vůdce, jak je tomu zvykem už několik let. Bude nás nabádat k plné účasti na volbách, které jsou stejně od začátku jeho vlády povinné a naše nepřítomnost ve volební síni se trestá. Na ceremoniálu budou i důležití zástupci Strany, a tak tam nikdo z nás nesmí chybět. Slavnost začíná až za hodinu, já už bych ale měl pomalu vyjít, abych tam došel včas. Mé kosti jsou po celodenním lenošení na jasně zářícím slunci ztuhlé a mé klouby vržou víc, než tomu bylo na začátku dne. Snad mi připomínají, že už od začátku bylo něco špatně s mým vesmírem. Nebo si jen budu muset pospíšit víc, než normálně. Ale ať už všichni budeme spěchat kamkoliv, pořád se nebudeme moci zbavit dojmu, že nám něco důležitého proklouzlo mezi prsty.

Zuzana Květoňová
Mendelova SŠ
Nový Jičín 
Moravskoslezský kraj
Téma: EU v budoucnosti