Moje matka se jmenuje Judith a pracovala jako zdravotní sestra v izraelské armádě. Můj otec se jmenuje Joel a pracoval jako armádní důstojník. S mojí maminkou se otec seznámil při pádu letadla v nedaleké nemocnici. Byla to láska na první pohled.

Poté co byl otec propuštěn z nemocnice, se nadále scházeli. Prožili spolu mnoho krásných chvil, a zanedlouho očekávali radostnou událost. Jednou byl otec povolán do velmi nebezpečné bitvy, kde nebyla velká šance na to, že se vrátí živý. Bitva se pro izraelské vojáky nevyvíjela příliš dobře. Mnoho vojáků utrpělo mnohačetná zranění a někteří přišli o svůj život.

Zbloudilá kulka

Mého otce zatím provázelo štěstí, ale když se bitva chýlila ke svému konci, zasáhla ho nešťastnou náhodou zbloudilá kulka. V tu chvíli mu problesklo hlavou plno vzpomínek, a byl smířený se svým osudem. Pak si ale vybavil svou milovanou, a rozhodl se jen tak nevzdat.

To je to poslední, na co si vzpomněl, než upadl do bezvědomí.
Probudil se v nemocnici, a první co viděl, byla milá tvář jeho lásky, a vedle ní stálo děvčátko (to jsem byla já). Udiveně se na mě díval a zprvu nechápal souvislost mezi sebou, svou milovanou a mnou.

Uplynulo několik let od návratu z nemocnice. Žili jsme pokojný život.
Jak jsem později zjistila, zranění mého otce se nikdy pořádně nevyléčilo, a začaly se projevovat následky. Přesně v den mých osmých narozenin jsem přišla ze školy, a matka mi v slzách oznámila, že můj otec zemřel.

Za oceán

Lidé z vesnice se na mou matku koukali divně, nedokázali pochopit, jak uživí sama tolik dětí.
Moje matka měla v té době sen, v němž se jí zjevil můj otec, a poradil jí, aby se odstěhovala k jeho příbuzným do nové země, za oceán. Matce se ale nechtělo odejít z tak krásné země.
Nakonec se jednoho dne rozhodla. Sbalila nám věci, a s těžkým srdcem jsme opustili náš rodný domov. Celou cestu jsme jeli se strachem, že nám náš odjezd nepovolí. Ale strachovali jsme se zbytečně.

Když jsme se blížili k hranicím, spadl nám všem velký kámen ze srdce. Byli jsme v bezpečí.
Naše odstěhování mi přineslo plno nových zkušeností a poznatků. Mimo jiné i to, že nejdůležitější v životě je láska, a soudržnost s našimi blízkými, a i přesto, co jsem za svůj život prožila, jsem ráda, že mám lidi, co mě obklopují láskou a dodávají mi sílu nevzdat se.
Od té doby, žijeme u příbuzných, a žijeme spokojený a harmonický život. I když bez mého milovaného otce, stále ho budu mít v srdci a vzpomínat na něj jako na hrdinu.

Lenka Tarabová
SOŠ a SOU Horky nad Jizerou
Benátky nad Jizerou 
Středočeský kraj
Téma: EU kolem nás