I když pro začátek musíme odložit u ostrahy foto᠆aparáty i mobilní telefony. Výcvik totiž probíhá na „gripenech" a jejich některé parametry či detaily přístrojových desek nejsou určeny pro veřejnost.

Nenápadná stavba na pardubickém letišti v sobě ukrývá něco jako obří videohernu. Za těžkými dveřmi se ukrývá černá místnost, které na jedné straně dominuje řada sedaček před velkoplošnými obrazovkami. Na straně druhé jsou čtyři simulátory s půlkulovým projekčním plátnem, které u zdi doplňují další čtyři simulátory, tentokrát jen s čtvercovou obrazovkou. Na všech nyní sedí němečtí, maďarští a čeští piloti.

Na přehledové obrazovce se před námi odehrává boj modrých s rudými. Jsou to rozlišovací barvy pro obránce a útočníky. Modří na gripenech mají za úkol prorazit cestu bombardérům přes dvojici bránících červených migů. Prohánějí se nad virtuálními Pardubicemi, ale také od Polska až někam k Budějovicím.

„V současné chvíli zde máme první mezinárodní simulované cvičení, kterého se účastní příslušníci tygřích letek – tedy elita," informuje novináře Jaroslav Šefl, vedoucí pardubického TSC.

Nasimulují cokoliv

„Nasimulovat tady můžeme cíle vzdušné, pozemní i námořní, a to prozatím na letounech L159 Alca a Jas 39 Gripen," vysvětluje Šefl.

Simulátor je variabilní. Knipl z gripenu lze za minutu vyměnit za knipl z Alcy.

Změnu přístrojové desky, která svítí na dotykovém panelu, obstará obyčejná výměna pevného disku. Na přání dalších států je možno do šesti měsíců připravit software a vyrobit ovládací prvky na jiná letadla – hovoří se o například o Migu 29 pro slovenské letectvo. Ostatně – o české řešení se zajímají i Švédové. Ti mají pro svá letadla simulátorové centrum, jenže to zvládne jen gripeny…

Pardubické centrum má jako jedno z mála certifikaci na režim Tajné i NATO Secret. Trénovat zde může prakticky kdokoliv. Stačí opět prosté přehození pevných disků.

„Piloti se tu neučí létat. Nenahrazujeme tím letové podmínky, ale spíše rozhodovací proces pilota nebo leteckého návodčího. Pilují zde postupy například při odpalování raket, které v reálu stojí miliony a cvičit s nimi lze pouze nad volnou hladinou moře. Piloti zde bojují za podmínek, které nad naším územím nemohou dosáhnout třeba kvůli limitům pro lety za hranicí zvuku. O nákladech ušetřených za palivo ani nemluvě," podotýká Miroslav Brož, ředitel Centra leteckého výcviku, pod které TSC spadá.