Vedení Dostihového spolku jste se ujal zkraje roku, kdy vrcholily přípravy na novou sezonu. S jakými plány jste přišel?
Cílů jsem měl několik a všechny měly vést k zajištění hladkého průběhu sezony, kvalitních dostihů a vyšší návštěvnosti.

Můžete být konkrétnější?

V první řadě šlo o ekonomickou stabilizaci Dostihového spolku. Loňský rok se sice podařilo zakončit s kladným výsledkem v řádu milionů korun, nicméně kumulovaná ztráta z minulých let stále je. Konkrétně to znamenalo provést revizi smluv i přepracování obchodní strategie a formy nabídek obchodním partnerům, aby byly atraktivnější pro obě strany.

Co jste očekával od sportovní části sezony?

Zajímavé dostihy a atraktivní podívanou, která přiláká diváky. Dostihy jsou nejenom sportovním podnikem, ale také společenskou událostí a rodinnou zábavou. Přál jsem si, aby lidé chodili na dostihy nejen při Velké pardubické, ale i na všechny další dostihové mítinky. Nabídli jsme nové typy dostihů. Byly tak trochu zkouškou a někteří je zatracovali, ale ve finále o ně byl docela zájem.

Mluvíte o bumperech, dostizích pro mladé začínající koně?

Ano. V zahraničí se běhají běžně, u nás byly novinkou. Zkusili jsme je zařadit v pátek v podvečer a lidé i přes naše obavy chodili. Mám dojem, že o ně byl zájem i mezi majiteli a trenéry.

Budete v tomto typu dostihů pokračovat?

To je věc, o které budeme ještě ve vedení Dostihového spolku diskutovat. Musíme nyní situaci vyhodnotit, porovnat si výdaje s příjmy a pak se rozhodneme. V termínové listině na druhé pololetí je ale zatím nemáme.

Bumpery ovšem nebyly jediné dostihy na závodišti…

To rozhodně ne. Připravili jsme šest dostihových mítinků se zajímavými dostihy. Dva z těchto dostihových dnů nabídly kvalifikace na letošní Velkou pardubickou. Na začátku června jsme uspořádali už dvacátý ročník Zlatého poháru. Jeho vítěz Khalsani uspěl i v první části třídílného seriálu Dostihového poháru Josefa Váni, který se do Pardubic  přesouvá z Karlových Varů. Beru to jako zvýšení prestiže pardubického závodiště. Jméno Josefa Váni je zárukou kvalitně obsazeného a jistě i pro diváky a sázkaře napínavého dostihu. Díky milionové dotaci je atraktivní i pro účastníky.

Závodiště nabízí i jiné druhy sportů a akcí než dostihy…

Mým přáním je, aby závodiště stále žilo. K Pardubicím  kůň zkrátka patří, tak bych byl rád, kdyby se veřejnost s koňmi mohla potkávat neustále. Kromě dostihů zatím pokračujeme v tradici parkurových závodů, soutěží všestrannosti, a také závodů spřežení, kterými jsme zahájili prázdninový program. Rád bych zvýšil prestiž i těchto závodů a pokusil se je pozvednout i na úroveň mezinárodních soutěží. Stále si pohrávám s myšlenkou mít živé koně na ukázku lidem na závodišti čtyřiadvacet hodin denně.

Spokojenost dělá i zázemí. Podařilo se něco vylepšit?

Investice do zázemí závodiště jsou stále trochu problém. Podařilo se dokončit závlahy a na stavu dráhy je to znát. Na jaře jsme stihli upravit a vyspádovat oranice, aby se v nich nedržela voda. Také jsme vyčistili přibližně dva kilometry příkopů a seli trávu. Travnaté plochy jsme také pískovali a provzdušňovali, což nám pomohlo i v dobách dešťů a povodní. Voda se na dráze tolik nedržela a stíhala se vsakovat. Díky tomu jsme mohli pomoci zaplavenému závodišti ve Velké Chuchli a odběhnout „jejich" rovinové dostihy.

A jak to vypadá s tribunami?

Tribuny nám trochu váznou. Máme v plánu je opravit, zasklít některé lože a nabídnout tak více pohodlí a komfortu při sledování dostihů. Je to o penězích. Zatím se nám podařily menší opravy, jako nátěry zábradlí a ochozů. Mnoho práce nás ještě čeká.

Jak byste tedy první polovinu sezony zhodnotil?

Jako dobrou, to je průměr. Mnoho věcí se podařilo, na jiných musíme ještě zapracovat. Startovní listiny byly plné zvučných jmen, počasí přálo, diváci chodili a fandili. Zlepšit se musíme v zázemí, čili nalézt ve spolupráci s městem a akcionáři peníze na rozsáhlejší investice jako tribuny nebo občerstvení. Daří se nám v organizování doprovodných programů. Nejbližší akcí je teď Velká pardubická rodinná pouť. Na ni se osobně velmi těším.

(skl, noh)