Pane primáři, představte nám oddělení DIOP. Pro které pacienty je určeno?
Toto oddělení existuje od roku 2009 a má zajišťovat dlouhodobou, intenzivní a zejména ošetřovatelskou péči. Jednotka je zvláštní v tom, že může přijímat pacienty pouze z oddělení ARO, oddělení intenzivních péčí jiného typu, nebo z dlouhodobé intenzivní péče dříve DIP, dnes má zkratku NIP. Tu jsme v Chrudimi zřídili před časem jako krajské zařízení, které poskytuje zejména spádovým pacientům veškerý komfort právě v úseku té péče, která je pro ně stanovena. DIOP se stará o pacienty, kteří mají závažnou poruchu vědomí nebo různé stupně těžšího neurologického postižení buď pohybového aparátu, nebo snížené rozpoznávací schopnosti. Podmínkou je, aby nebyli závislí na umělé plicní ventilaci. Dýchací cesty mají zajištěné, a to nejčastěji otvorem na krku, kterému říkáme tracheostomie. Tím zajišťujeme hygienu dýchacích cest nebo podávání léků. Mají zajištěné vitální životní funkce spontánně dýchají, mají zachován krevní oběh, ale existuje tu porucha vědomí, hybnosti i výživy. Bývají živeni různými sondami. To je výčet onemocnění, které jsou určeny pro naše oddělení.

Kolik lůžek oddělení tvoří ?
Je jich celkem deset a jsou z 95 procent neustále obsazené. Jsou u nás pacienti nejen od nás, ale z celého kraje. Máme klienty z Hradce Králové i zdaleka občas nás osloví Praha nebo Nové Město na Moravě. Pokrýváme velký prostor, zájem je skutečně veliký. V Pardubickém kraji jsme jediní. Bylo by záhodno zřídit další lůžka, ale to závisí na jednání se zdravotními pojišťovnami.

Lze usuzovat, že pacienty tvoří lidé ve velice vážném zdravotním stavu, u kterých není zdaleka vyhráno…
Ano, jde o lidi po dopravních nehodách s těžkou poruchou vědomí, kteří ale už mají spontánní dýchání. Anebo jsou to úspěšné resuscitace pacientů při srdečních zástavách, infarktech nebo těžších mozkových příhodách. Může jít i o závažné metabolické postižení mozku.

V čem spočívá péče o tak závažné případy?
Vyškolený personál se stará o pacienty po stabilizaci kritického stavu. Dochází k častým změnám ordinací léků a infuzí, je nutná zejména intenzivní ošetřovatelská péče. Tím se rozumí zejména péče o dýchací cesty pomocí častého a pravidelného odsávání hlenů, podávání vyšší koncentrace kyslíku ve vdechovaném vzduchu s jeho ohřátím a zvlhčení, aplikací inhalací. Existují i infekční komplikace, které vyžadují i izolaci pacienta od ostatních, na to máme samozřejmě zvláštní pokoj.

Určitě je náročná i péče o zajištění náležité výživy nebo prevence proleženin.
To jsou důležité součásti naší péče. Většina pacientů není schopna ještě dostatečně jíst a pít, proto jsou vyživováni pomocí sondy zavedené do žaludku nebo tenkého střeva. Personál věnuje velkou péči prevenci vzniku proleženin a tromboembolické nemoci. Dá se říci, že v tomto směru máme velké úspěchy a daří se nám skutečně těžké případy úspěšně léčit. Dbáme rovněž na rehabilitační péči pohybového aparátu a zaměřujeme se také na speciální techniky bazální stimulace.

Co je bazální stimulace?
To je použití veškerých senzorických vjemů člověka. To znamená vizuálních, akustických, čichových, chuťových i hmatových . Známá písnička, oslovení jménem nebo důvěrnou přezdívkou, fotografie nebo dobře známý předmět může zdravotní stav klienta významně zlepšit. Jsou to základní věci, které by mohly být v mozku zachovány. Je to moderní metoda, kterou používáme. Rodiny mají o tuto terapii velký zájem, věří, že důvěrně známé zvuky, závěsy v oknech a další vjemy mohou pomoci. Ale jsou pacienti, u kterých celková péče včetně bazální stimulace, už bohužel nemůže pomoci, u nich máme poznámku DNR, což znamená , že musíme příbuzné informovat o tom, že nebudeme provádět resuscitaci v případě zástavy některé z životně důležitých funkcí.

Tak náročná péče si jistě žádá vysoké nasazení personálu.
Máme vyškolené fyzioterapeuty, další zaměstnanci jsou speciálně školeni. Je pravda, že jejich práce je fyzicky a zejména psychicky velice náročná. Vnímají stav pacientů, který je někdy lepší a jindy zase horší. Jde o těžké případy, a tlak příbuzných je pochopitelně obrovský. Nelze tuto práci vykonávat příliš dlouho, hrozí syndrom vyhoření.

Existuje časový limit, jak dlouho v DIOP pacient pobývá?
Tato jednotka měla ve své filosofii zajistit přechod z intenzivních lůžek do nějaké následné péče. Neměl by jít pacient zpět, ale pokračovat dál. Ano, výjimkou je třeba nový infarkt. Jinak by měli klienti po dohodě s rodinou přejít do následné péče. Buď do našeho oddělení LDN nebo do rehabilitačního ústavu, třeba na Košumberk nebo do Kladrub. Je-li schopen pacient odkašlávat sám, může ústy přijímat potravu, odchází do dalšího zařízení.

Je DIOP limitován věkem nebo pohlavím?
Máme pacienty od 19 let. Na jednotce jsou ženy i muži, samozřejmě je tam přísný hygienický režim, který neumožňuje přenos infekce z jednoho pacienta na druhého. Nemocniční kmeny získané při pobytu v nemocnicích jsou rezistentní na antibiotika, je to náročné na léčbu, proto musíme s těmito bakteriemi razantně bojovat, aby nepůsobily na oslabený organizmus.

Tak náročná péče si vyžaduje i patřičné vybavení. Čím oddělení DIOP disponuje?
Je vybaveno monitory pro nepřetržité sledování vitálních funkcí, elektrickými polohovacími lůžky a přístroji pro přesné dávkování léků a infuzních roztoků. Naše nemocnice používá aktivní matrace pro každé lůžko, odsávačky, nebulizátory, ventilátor, defibrilátor a EKG. Novinkou je „kašlací přístroj", který vyvolává u pacienta lechtání na dýchacích cestách a díky němu si je přirozeně uvolní. Zajištěnou máme okamžitá dostupnost laboratoře klinické biochemie, hematologie, pracoviště radiologie a zobrazovacích metod a anesteziologa, jakož i dostupnost konziliární služby v oborech chirurgie, interny a neurologie. Myslím, že v této komplexnosti je Chrudimská nemocnice jedinečná, a proto je o DIOP takový zájem i ze vzdálených míst republiky.

Na rovinu: Jaká je úmrtnost?
Musím říci, že se situace velmi zlepšila. Zatímco dřív tvořila 80 procent, nyní podle statistiky máme čtyřicetiprocentní úspěšnost. Těch dvacet procent pokládám za velký úspěch, za který bych chtěl personálu velmi poděkovat.