Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Josef Váňa: Filmaři se mnou šli až na záchod, zvláštní, ale zvykl jsem si

Pardubice - Osminásobný vítěz Velké pardubické má nyní možnost stát se nejstarším vítězem tohoto prestižního dostihového podniku. Jeho životní příběh momentálně láká diváky do českých kin.

17.9.2012
SDÍLEJ:

Premiéra filmu Váňa v PardubicíchFoto: DENÍK/Luboš Jeníček

Fenomenální žokej. Jen málokomu se při vyslovení těchto slov nevybaví osminásobný vítěz Velké pardubické Josef Váňa.

V sobotu se loňský král tohoto nejprestižnějšího evropského dostihu kvalifikoval na letošní ročník.
V necelých šedesáti letech by se tak mohl stát nejstarším vítězem tohoto dostihu.

V minulých dnech vstoupil do kin dokumentární film o tomto žokeji nazvaný prostě – Váňa. Diváci tak nyní mohou sledovat rok jeho života a nahlédnout do zákulisí dostihového sportu.

Jak vnímáte to, že o vás vznikl tento dokument, a čím pro vás byl zajímavý?
Už rok předtím, než jsem dostal tuto nabídku, jsem jeden dokument dělal. A časem jsem si na to zvykl. Když jsem se blíže seznámil s tímto mladým štábem, začal jsem ho vnímat jako své kamarády. Na druhou stranu za film  já nemůžu. Dopředu se omlouvám za svůj slovní repertoár, ten mě hrozně mrzí, ale takový je život. Jsem prostě takový prudký, vznětlivý blázen, který se naštve, ale za tři minuty je úplně v pohodě. Jsem takový, jaký jsem, nic jsem nehrál. Filmaři natočili dvaapadesát hodin materiálu a museli to vecpat do osmdesáti minut. Dělali, co mohli. Já jsem v tom nevinně.

Byla někdy chvíle, kdy jste si říkal: „Kluci, už toho nechte…"?
Měl jsme takovou chvíli v Baden – Badenu, kdy jsem tam přijel poprvé za svou trenérskou kariéru. Předtím jsem tam jako jezdec vyhrál spoustu překážkových dostihů. Zamířil jsem tam s rovinovým koněm, který vyhrál České derby a Velkou cenu Prahy. Říkal jsem si „Tak já vám, Němci, ukážu", věřili jsme si, ale skončili jsme úplně poslední. Byl jsem z toho tak špatný, že jsem klukům říkal: „Dejte mi, sakra, pokoj!" S nikým jsem se nechtěl bavit, měl jsem toho dost. Jinak jsem jim ale nic nezakazoval.

Byl jste někdy překvapený ze svých reakcí? Nebo jste třeba ani nevěděl, že vás natáčejí?
Možná ano, ale spíš mě překvapilo, že tam spousta věcí chyběla. Například jsem se skoro hodinu a půl procházel po stájích s Karlem Gottem a o tom ve filmu není ani zlomek vteřiny. Byli jsme také třeba na horách, v prostředí Horské služby, kde jsem působil, což v dokumentu také vůbec není. To mě třeba trochu zarazilo, že se tam nic nevyužilo. Ale do toho jsem nijak nezasahoval,  není to moje práce. Pan režisér mi říkal, že spoustu materiálu použijí, až udělají televizní verzi. Pan režisér si zkrátka prosadil tu svou, a to je také jeho právo. Jestli se někomu bude tento dokument líbit nebo ne, to není můj problém. Já jsem si žil svůj život bez toho, abych se nějak přetvařoval nebo si na něco před filmovým štábem hrál.

Jak jste se poprvé tvářil na nabídku natáčení dokumentu? Berete to jako součást práce, nebo vás to překvapilo?
S tím nápadem přišel můj kamarád Jaroslav Bouček. Znám ho, protože má koně a v dostihovém prostředí se pohybuje, takže jsem řekl, že to udělám.  Dozvěděl jsem se až pár dny, že ten nápad se zrodil v hlavě Kryštofa Safera, který dělal producenta. A to kdybych věděl, tak bych možná nebyl až tak vstřícný. Protože přece jen je to zásah do života. Je zvláštní, když se vám někdo dostane do vašeho soukromí. Jestliže jdou filmaři s člověkem až na záchod, tak je to takové podivné, ale já jsem si na ně v krátké době zvykl, takže když jsme si po práci sedli třeba na pivo a povídali si, tak jsem kolikrát ani nevnímal, že se vlastně točí.

Jak to vnímali ostatní žokejové? Dělali si z vás legraci?
Legraci si ze mě nedělali. Možná je divné, že z prostředí pardubického závodiště nebo šatny ve filmu nic není, jsou tam pouze  záběry ze zahraničí, ale z dokumentu jsou zase velmi citlivě vystříhány reakce lidí kolem dostihů. Třeba naštvaných žokejů.

Jaký je to pro vás pocit uvádět tento film v Pardubicích?
Pardubice pro mě jsou speciálním městem nejen proto, že se tu koná Velká pardubická. Člověk toho tady za ta léta zažil opravdu hodně. Dnes je taková doba, že nás neustále nutí hnát se někam dopředu. Už to zkrátka není tak, že bychom do Pardubic přijeli například čtrnáct dní před závody. V současné době je obvyklé, že se ráno přijede na závodiště, odjedou se dostihy a pak se zas peláší dál. Už se zkrátka nezažije tolik srandy jako dříve. Účastnil jsem se všech možných besed v televizi, jezdil jsem na Národní třídě na oslovi, takže mi je úplně jedno, kde zrovna uvádím dokument Váňa. S každým se bavím, s tím problém nemám. Dokud žiju, chtěl bych pro dostihový sport udělat co nejvíc, aby bylo jasné, že to není sport pro vyvolené snoby, ale pro normální lidi.

Autor: Tomáš Dvořák

17.9.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kateřina Perknerová.
9

Komentář Kateřiny Perknerové: Chraňte si hrdla i majetek, parlament zasedá

Bývalá politická vězenkyně Mária Matejčíková převzala 17. listopadu v pražském Národním divadle Cenu Paměti národa. Gratuluje jí moderátor večera Martin Veselovský.
AKTUALIZOVÁNO
1

Ceny Paměti národa dostali političtí vězni a perzekvovaný Šimko

Extraliga po 22. kole: Sparta konečně vítězně. Derby severu pro Vervu

/FOTOGALERIE/ Jedni se po reprezentační přestávce zvedají, druhým to skřípe. Mluvit by o tom mohla brněnská Kometa, která ve středu doma padla s Pardubicemi a v pátek doma nestačila 1:3 na Vítkovice. Pád pokračuje i v Mladé Boleslavi, kde vedení dnes odvolalo trenéra Augustu. Proti Hradci tak tým vedla dvojice asistentů Žabka – Ujčík, ale ani to na výhru nestačilo.

Rekordní léto cestovek. Kam Češi letos létali nejvíc?

/INTERAKTIVNÍ INFOGRAFIKA/ Nejvíce Čechů v historii letělo letos v létě na dovolenou k moři.

Irácká armáda dobyla Rávu, poslední irácké město ovládané IS

Irácká armáda oznámila, že dobyla město Ráva u hranice se Sýrií. Město bylo považováno za poslední útočiště takzvaného Islámského státu v Iráku. Vojenská operace směřující k osvobození Rávy začala v pátek za úsvitu.

Univerzita Karlova ocenila vynikajícího učitele a vzdělávací počin

Univerzita Karlova dnes opět při příležitosti 17. listopadu ocenila vynikající vyučující a vzdělávací počiny. Cenu Arnošta z Pardubic získal profesor Petr Charvát z pedagogické fakulty a tým z právnické fakulty za program Street Law - zažít právo jinak. In memoriam byl v Karolinu oceněn za přínos světové vědě, pedagogické činnosti a popularizaci vědy Jan Suda. ČTK o tom informoval mluvčí univerzity Václav Hájek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT