Příroda jako by vyslyšela houbaře. Hříbky po deštích ze země vyskočily. Rostou všude a některé kousky mají opravdu nevídané rozměry. Není tedy divu, že si takové obry jejich nálezci i fotografují. „S dcerou jsme našli hřib, jaký jsem v životě neviděl," uvedl Milan Báča ze Svitav. Houba měla nohu silnou jako ruka a klobouk měl velikost pořádného talíře. Podle Milana Báči „hříbek" v trávě možná někdo zapomněl a patrně trochu přerostl.

Kde na houby s dcerou narazil, Milan Báča prozradit nechtěl. „Je to tajné místo, ale nachází se v okolí města," poznamenal Svitavan. Také se přiznal, že na houby vlastně ani nešli. „Vyrazili jsme jen na procházku a při té příležitosti jsme nějaké houby nasbírali. Tento obr byl naším největším úlovkem," vysvětlil Milan Báča.

Ne každý má ale štěstí. Po dlouhodobé houbové absenci lidé sáhli po košících a vydali se do lesů hned poté, jak zapršelo. Ale to byla podle mykologů chyba. Místy bylo hodně velké sucho a houby ještě ani nestihly vyrůst.

Žně teprve přijdou

„Neplatí, že houba vyleze ihned po dešti. Aby vyrazily z lesní půdy, musí být deštivo delší dobu. Houba potřebuje tak osm až deset dní pobýt na dešti a až poté plodnice vyroste," upřesnil mykolog Jiří Polčák. Nejprve se musí vytvořit podhoubí. „Lidé tedy dělají tu chybu, že ihned po dešti vyjdou do lesa a čekají plné košíky. Nejen že se vrátí s prázdnou, ale navíc pošlapou při brouzdání mezi stromy podhoubí skrytá v zemi," upozornil mykolog.

a deštěm v těchto dnech vládu nad lesem převezmou ty, které houbaři očekávají. „Nyní porostou jedlé konzumní houby, jako jsou hřiby, holubinky, kozáky nebo suchohřiby. Jedlé houby totiž mají raději vlhko a spíše chladněji," dodal Jiří Polčák.

(kk, old)