Jsem rád, že to, co děláme, neskomírá. Pořád navštěvujeme skoro sto dvacet měst po celém Česku," přibližuje Josef Čadík.

Přestože přijíždí s vybranými filmy do Litomyšle už tak dlouho, vždycky je stejně nervózní. Přeneseně řečeno, vždycky postává vedle svého „šapitó" a jako správný principál přešlapuje do poslední chvíle a sleduje, jak se plní lavičky. „A zatím vždycky někdo přijde. Jsem rád, že lidé mají pořád zájem," usmívá se.

Mělo pro něj větší kouzlo objíždění s klasickými filmovými pásy, nebo dnešní digitální doba, kdy obsluha promítačky není tak náročná? „Někteří nad tím přemýšlí, ale třeba tady v Litomyšli byste se museli zeptat, jestli to lidem vadí. Málokdo to pozná. Pořád to tu pod širým nebem má kouzlo. Dnešní doba a technologie už je někde jinde, ale my, kteří to známe, na doby dřívější budeme rádi vzpomínat," dodává Josef Čadík.

Duch městaJosef Čadík jezdí se svým kinematografem do Litomyšle už patnáct let. Podle něj se duch města mění.

Litomyšl si za ta léta oblíbil. „Děvčata, s kterými už tu léta spolupracuji, mě pozvala na Toulovcovy pátky. Potkal jsem úplně jiného ducha než dříve. Je krásné, že se tu pracuje s dětmi, chodí se tu na setkání, lidé jsou pohromadě," oceňuje muž s kinematografem. Před lety tu promítal film Pějme píseň dohola. Na náměstí byly prázdné lavičky a v tom se prostor zaplnil lidmi. „Už tenkrát jsem viděl, jak jsou tady lidi vedení k tomu si takovou zábavu užít. Žijí v jakési úctě k danému dílu. To je hrozně dobře," líbí se mu.

Josef Čadík je při výběru filmů, s kterými objíždí republiku, patriotem. Na tuzemské snímky nedá dopustit. Sám si myslí, že je potřeba podpořit český film. V poslední době ho však živí nejen promítání. Pracuje ve vlastní soukromé škole, kde se snaží vychovávat nové talenty, které v budoucnu obohatí českou kulturní scénu. „Vždycky jim zdůrazňuji, že po jejím absolvování se domů mohou vrátit jako vzdělaní lidé, kteří vědí, co je dobrý kumšt a mohou vést svá města a občany k pestřejšímu a bohatšímu životu. Třeba místním litomyšlským děvčatům se to daří. Dělají skvělé akce a to mě naplňuje. Když totiž děláte věci bez srdce, nemůže to dopadnout dobře," těší Josefa Čadíka.

Nástupce kina

Sám však přiznává, že brzy možná nastane čas, kdy se naplno bude věnovat jen práci ve škole. Proto už si vychovává nástupce v kinematografu. Tím by měl jeho syn Josef Čadík mladší. „Plánuji, že vydržím ještě dva roky a potom mu to předám. Uvidíme, jak se k tomu bude mít. Byl bych rád, kdyby na mě navázal," uzavírá slavný brněnský strůjce populárního kinematografu.