Již měsíc a půl se díky zahraniční praxi své školy nacházím v Indii. V současné době jsem v okrajové části Mumbai Panvelu, který se snad v ničem nepodobá mé rodné vesnici Dolní Újezd. Zatímco v Dolním Újezdu teď každý den děti chodí do školy a do prázdnin jim zbývají ještě téměř tři měsíce, tady již panuje zkouškové období. Na základní a v mateřské škole, kterou provozují Bethánské sestry, v následujících dvou týdnech na všechny děti čeká skládání závěrečných zkoušek.

Zkouškové období

Indický systém vzdělávání se od toho českého trochu liší. Nejvýraznější odlišností je asi to, že letní prázdniny tu děti mají nikoli v červenci a srpnu, ale v květnu a červnu. Další výraznou odlišností je systém zkoušek, které děti musejí absolvovat na konci každého půl roku, aby mohly postoupit dále. Zkoušky jsou jak písemné, tak ústní a je třeba je absolvovat ze všech předmětů. Pro některé děti a dokonce někdy i pro jejich rodiče, je proto zkouškové období velmi náročnou částí roku.

Pokud chtějí dosáhnout opravdu kvalitních výsledků, často si najímají soukromé učitele a celé dny se věnují pouze učení.

Nechci ve vás však vzbudit falešnou představu, proto musím pokračovat a upřesnit, že toto se týká pouze hrstky lidí. Většinou těch, kteří mají dostatek financí, aby umožnili svým dětem studovat na škole, kde je vyučovacím jazykem angličtina. Takové školy jsou většinou soukromé a kvalitou vysoce převyšují školy státní.

Ve státních školách je vyučovacím jazykem vždy oficiální jazyk příslušné části Indie a výuka je bezplatná. Jejich úroveň a také úroveň závěrečných zkoušek, především na vesnicích, však dalece zaostává za těmi soukromými. Proto není výjimkou, že v posledním ročníku potkáte děti, které stále neumí číst a psát. Kvalita vesnických učitelů a učitelek bývá také často zpochybňována.

Z vyprávění Bethánských sester jsem se dozvěděla, že není neobvyklé, když se učitelé ve škole věnují více administrativě než dětem nebo dokonce ani nepřijdou. Podle tohoto vzoru se pak často zachovají i děti, a přestože je základní vzdělání povinné, do školy přestanou také chodit.

Velmi proto oceňuji projekt Adopce na dálku, díky kterému Bethánské sestry nabízejí dětem z vyloučeného kmene Kathkari vzdělání na jejich soukromé škole. Do projektu je zapojeno téměř padesát dětí a některé z nich už skrze Arcidiecézní charitu Praha a naší olomouckou školu nalezly v České republice individuální sponzory.

Myšlenka podpořit vzdělání dětí na dálku a přispět tak k tomu, aby mohly žít plnohodnotným životem, se tady proměňuje ve skutečnost. Musím přiznat, že vidět to, je velmi dobrý pocit. Bližší informace o projektu Adopce na dálku na: www.caritas-vos.cz.

KLÁRA VEČEŘOVÁ, studentka Caritas VOŠs Olomouc