Zatímco loni musela být neckyáda zrušena pro vysoký stav vody v řece, tentokrát tomu bylo s vodou naopak. Kamenité dno stavělo do cesty četné balvany a často nutilo posádky opustit palubu a pomoci si vlastními silami pokračovat v plavbě. Statečným „řekoplavcům" však takové problémy dobrou náladu nepokazily. A tak mohli četní diváci obdivovat několik Titaniců či pirátských lodí, nechyběla plavidla vezoucí na palubě lovce mamutů, kravičky, bakeliťák neboli trabant nebo i Mexičana hrajícího na kytaru. Ale to jen do té doby, než se s ní vykoupal v peřejích.

Jak chutná Divoká Orlice, si zkusil také nefalšovaný lední medvěd – chudák měl však potom kvůli nízkému stavu vody odřená kolena. Vzácní hosté na skibobu přijeli dokonce až z Jamajky. Mezi společensky aktuální patřilo plavidlo s názvem „Cela 69". Kouzelné bylo, když řekou procházel pasáček hrající na fujaru, doprovázený dvěma ovečkami. Nadšení vzbudila i stará babička brouzdající se vodou se svojí hromádkou roštíčka. A to, že jsme nedaleko Zemské brány, připomněla plovoucí Pašerácká lávka a také známý zbojník Ledříček.

A když už neckyáda, tak nesměly chybět pravé staré necky, které zdatný kapitán Jiří prohnal peřejemi bez zaváhání. Ovšem třešničkou na dortu byla bezesporu perníková chaloupka se zlou ježibabou a Mařenkou s Jeníčkem. I z komína se jí zakouřilo, když si chtěla Jendu upéci k večeři, naštěstí ale – jak víte – všechno dobře dopadlo. I to krásné odpoledne, kdy jistě stovky diváků obsadily břehy Divoké Orlice a po závodě zašly na točenou zmrzlinu do čerstvě otevřené prodejny hned vedle školy.

A to není zdaleka všechno, co nám klášterecká sobota nabídla. Z večerního vystoupení několika rockových kapel mi ještě dnes zvoní v uších. Neckyáda, to však bylo to hlavní. Důkaz, že se lidé ještě umějí bavit a neztrácejí smysl pro humor. Je to sice ku podivu, ale je tomu tak. A to je dobře. Tak ať to dlouho vydrží!

JOSEF KVIČERA