Haitské město Gonaives je poměrně veliké. Podle oficiálních čísel zde žije na 300 tisíc lidí, ale já bych řekla, že je jich mnohem víc. Nikdo ovšem skutečný počet nezná a když jsem se ptala místních lidí, ti o tom nemají ani představu. Život zde má oproti životu na haitské vesnici Baie de Henne, kde také pobývám, řadu výhod, ale také nevýhod.
V Baie de Henne se nedá koupit téměř nic, neroste tam ani moc ovoce a zeleniny. Pestrost stravy je zde prázdný pojem. Já jsem každý den jedla rybu. Oproti tomu v Gonaives naleznete na trzích v ulicích poměrně slušný výběr potravin a různých dalších věcí potřebných k životu, včetně oblečení, drogerie či literatury. Na druhou stranu se mi ovšem zdá, že podmínky života lidí v Gonaives jsou mnohem horší než v Baie de Henne. Lidé zde žijí většinou ve zděných domcích,  které jsou leckdy ve velmi špatném stavu, často také mají teprve rozestavěné první patro. Domky jsou na sebe velmi natěsnané a mezi nimi různě teče špinavá voda, povalují se odpadky. V Baie de Henne jsou přístřešky též velmi chatrné,  ale v jiném slova smyslu. Někde nalezneme domky z hlíny s větvemi, které nějakým zázrakem drží pohromadě. Leckterá obydlí ovšem byla opravena díky české pomoci. Oproti Gonaives tu mají lidé mnohem víc prostoru pro život a kolem relativně čisté prostředí.

Studovat není lehké

V Gonaives jsem poměrně intenzivně spolupracovala se studenty, kteří pocházejí z Baie de Henne a snaží se studovat v tomto městě. Tito studenti nejsou zařazeni do Adopce na dálku, ale i tak je snaha je podporovat. Jsou to mladí lidé v mém věku, asi od 16 do 25 let.  Na většině škol druhého a třetího stupně v Gonaives se musí zaplatit přibližně 2600 až 3700 korun zápisné každý školní rok. Následně pak studenti platí  každý měsíc asi 450 korun. A to nemluvím o knížkách, uniformě či stravě, která je do školného zahrnuta pouze u prvního stupně. Někteří ze studentů se proto učí pouze ze zápisků v sešitech, na učebnice už nemají. Navíc na konci předposledního i posledního ročníku mají z poměrně hodně předmětů státní zkoušky, které nejsou úplně lehké, a mnoho z nich musí ročník opakovat.  Všichni Haiťané chtějící absolvovat střední školu, musí znát například ze statistiky a matematické analýzy věci, které jsem se v Čechách učila až na matematicko-fyzikální fakultě v prvním a druhém ročníku.

Arcidiecézní charita Olomouc a další lidé z Čech se zde studentům snaží pomoci projektem Adopce na dálku a dalšími jinými aktivitami. Adop- tivních rodičů je však stále nedostatek, ti skuteční na hrazení studia často nemají peníze, protože nezaměstnanost zde dosahuje neuvěřitelných  80 až 90 procent.  Šťastnější studenti, na které se pomoc dostala, to ale ani tak nemají lehké. Něco zaplatí za zápisné a školné, něco si musí nechat na jídlo. Jakmile jsem se jich zeptala, jestli jedí každý den, podívali se na mě tak, jako by nevěřili, zda svou otázku myslím opravdu vážně a jestli se jim náhodou nevysmívám. Samozřejmě, že každý den nejedí! 

Díky všem za pomoc

Musím se ale pochlubit, že se mi ještě před odjezdem z Gonaives podařila jedna hezká věc. Týkala se dvacetičtyřletého Jeffa, velmi schopného a zodpovědného mladíka. Jeff pochází z Baie de Henne, žije teď v Gonaives. Jeho mladší bratr je zařazen do projektu Adopce na dálku. Ovšem protože nestuduje v místě bydliště své rodiny a musí proto platit hodně peněz za ubytování a stravu, peníze, které dostává od charity, mu jednoduše nestačí. Proto se Jeff snaží bratrovi pomoct tak, že  si sám odepřel peníze, které potřeboval na své studium, a dal je bratrovi, aby mohl studovat alespoň on.

Jeff za mnou přišel s prosbou. Opakuje letos předposlední ročník středoškolského studia a na začátku roku se mu podařilo zaplatit vstupní poplatek. Následně však také kvůli pomoci svému bratrovi neměl prostředky na zaplacení měsíčních poplatků a nesměl tudíž chodit do školy. Snažil se učit něco málo sám doma ze starých zápisků, ale stejně by nemohl být připuštěn k závěrečným zkouškám. Po jednáních s Arcidiecézní charitou Olomouc se nakonec podařilo zaplatit mu tento školní rok. Rozhodnutí padlo v den mého odjezdu z Gonaives. Bylo velmi povzbuzující při předávání peněz vidět jeho neuvěřitelnou radost, vděčnost a následně dostat informace o tom, že školu zaplatil a chodí tam.
Na závěr reportáže bych chtěla moc poděkovat všem, co Haiti a mě jakýmkoli způsobem podpořili a podporují. Loučím se tímto s Gonaives, Baie de Henne i s vámi. Následující zprávy dorazí z Léoganu. ANNA FRÜHBAUEROVÁ, Haiti