Pardubická rodačka Monika Janků toho ještě pod dívčím jménem Horáková dosáhla ve světě modelingu poměrně dost. Stala se držitelkou titulů Miss Aerobik 2007 a Miss Praha 2006 a v soutěži Miss ČR 2004 získala ocenění Miss Talent. Dnes už se soutěží krásy neúčastní a věnuje se naplno svému podnikání a charitě.

Jak jste se k modelingu dostala? Snila jste už od svého útlého dětství o kariéře modelky?
Modeling jsem milovala už odmalička. Sledovala jsem soutěže miss a vždycky jsem snila
o tom postavit se jednou na přehlídkové molo. Od deseti let jsem všem říkala, že se zúčastním soutěže miss. A protože jsem se na dětských táborech vždy hlásila do soutěží krásy, a také je vyhrávala, najednou člověk získal trochu sebevědomí, že by na to měl. První opravdovou soutěž krásy jsem absolvovala ve čtrnácti letech. Byla to Miss Achát v Nové Pace, kde jsem zvítězila. V osmnácti letech jsem se stala Miss Junior. Pak přišla v roce 2004 Miss České republiky, v níž jsem vybojovala titul Miss Východní Čechy. Dostala jsem se do celorepublikového finále, kde jsem získala ocenění Miss Talent za nejlepší volnou disciplínu. Potom jsem zvítězila v soutěži  Miss Praha 2006 a o rok později na Miss Aerobik 2007. V tu chvíli jsem si řekla, že se soutěžemi krásy končím.

Proč jste se tak rozhodla?
Protože mi bylo už  24 roků a soutěže miss jsou většinou do 25 let. Navíc jsem si řekla, že jsem dosáhla snad všeho, co jsem chtěla, dostala se do televizního finále celorepublikové soutěže krásy, získala titul Miss Praha a Miss Aerobik.To byly krásné bonusy. Poté jsem ještě byla pozvána na Miss Evropské unie, která se konala
v italském Římě, kde jsem se probojovala do finálové dvanáctky ze 28 soutěžících. Poté už jsem věděla, že se chci ubírat jiným směrem.

Překvapilo vás něco na soutěžích miss, ať už příjemně nebo nepříjemně? Lišila se realita od představ, které jste si o soutěžích udělala v útlém věku?
Musím přiznat, že mě všechno překvapilo příjemně. Zdá se to až neskutečné. Byla jsem připravená, že se člověk bude potýkat i se závistí, že mu někdo nepřeje jak v blízkém okolí, tak i během soutěže. Tak jsem to brala v klidu, protože jsem na to byla nachystaná. Navíc jsem za sebou měla rodinu, která mě vždy v každé situaci podržela. Rodiče mi ve všem pomáhali. Mamka  se mnou nacvičovala choreografie na volnou disciplínu, taťka  mě, když jsem byla mladší,  vozil na akce. Proplula jsem soutěžemi krásy takříkajíc v klidu. A ze všeho jsem se snažila vzít to nejlepší.

Co vám daly soutěže do života?
Určitý rozhled i nadhled, sebevědomí, umění sebeprezentace a v neposlední řadě kontakty, které jsem využila v budoucnu. A samozřejmě také přátele. Vidím jen pozitivní věci, ty negativní jsem vytěsnila z paměti. A proto, když se někdo ptá, zda má dát dceru na modeling, já říkám ano, určitě se jí tato zkušenost neztratí. Když na to ta dívka má i po tělesné stránce, tak proč to nezkusit?

Cítila jste tlak, že musí v soutěži vyhrát ten a ten?
Ani ne. Do dnešního dne to tak mám a vnímám, že nejvíce ty pomluvy vznikají  od holek, které si nevěří a myslí si, že na to nemají. Nebo od zhrzených finalistek, které se neumístily a vidí na prvních třech pozicích někoho jiného, než jsou ony. A potom samozřejmě vymýšlí nesmyslné fámy…

Která ze soutěží krásy pro vás byla tou nejtěžší?
Jednoznačně Miss Aerobik, protože předešlé soutěže byly
o fyzičnu, o proporcích, jak je dívka vysoká, štíhlá a tak dále. U Miss Aerobik jsem však musela prokázat i fyzickou kondici a ukázat to, co umím. Musím říci, že jsem na sobě tvrdě pracovala půl roku, protože jsem to chtěla dokázat. Tam jsem si hrábla i na dno. Například když jsem den před soutěží dostala křeče do nohou a přemýšlela, že zítra mám před televizními kamerami cvičit. To bylo opravdu náročné.

Byl aerobik vaším nejoblíbenějším sportem?
Aerobik dělám od svých deseti let. Začínala jsem cvičit s maminkou. Je to moje nejoblíbenější zábava do dnešní doby.

V čem vám aerobik nejvíce pomáhá a jak často je podle vás nejlepší trénovat? Nebo je to individuální?
Myslím si, že aerobik dává řád a disciplínu. Proto je dobré, když ho cvičí dívky či již dospělé ženy. Měla jsem možnost být v porotě soutěže Pardubická Kopretina, kde i na malinkých holčičkách byl ten řád vidět –  musí čekat na nástup, poté sestavu odcvičí a ukloní se. Mně dal aerobik  určitý řád také do života a co se týká cvičení, tak pokud si na něj člověk najde alespoň dvakrát týdně na hodinku čas, tak mu to dodá nejen dobrý pocit, že posiluje, ale bude se cítit lépe i duševně. Je jedno, co dělá, jestli jezdí na kole, běhá… Pokud vyplaví endorfiny, tak je jeho nálada úplně
o něčem jiném.

Jak to bylo v době soutěží miss 
s vašimi partnery? Žárlili?
Když jsem byla ve finále Miss Praha a Miss Aerobik, tak jsem měla jednoho přítele. Nemyslím si, že by žárlil, nepostihla mě ani „missí" nemoc…

Jak je těžké opustit pestrý svět miss a přeorientovat se na ten „obyčejný" život?
Je to úplně jednoduché, protože jsem se rozhodla dobrovolně. Říká se v nejlepším odejít a já cítila, že potřebuji něco jiného. Už mě neuspokojovalo chodit pouze po mole. Chtěla jsem studovat vysokou školu a využít toho, jak vypadám a co mám v hlavě. Lákaly mě manažerské pozice, vždycky jsem měla chuť něco organizovat, třeba charitativní činnost nebo akce pro děti – dětské dny. Od začátku jsem věděla, že modeling beru jako mezikrůček, že jako mladá holka si v tomto odvětví mohu vydělat pěkné peníze, ale zároveň jsem měla jasno, že kariéra  půjde jiným směrem. A tak se i stalo, protože jsem modeling pověsila na hřebík a dělám ho jen příležitostně. Od té doby se věnuji manažerské práci.

Můžete přiblížit, co nyní děláte?
Jsem obchodní ředitelkou kosmetické firmy a starám se nejen o své zákaznice, ale i kosmetické poradkyně. Moje zákaznice ode mne dostávají poradenství v oblasti kosmetiky, takže vědí, jak o sebe správně pečovat. Navíc poskytuji kurzy líčení, na kterých se mohou dozvědět, jak se mají líčit. Propojila jsem s mou prací některé zkušenosti z modelingu, takže to jde ruku v ruce.

Myslíte si, že se v dnešní době
o sebe ženy lépe starají a zajímají se více o svůj vzhled?
Dnešní ženy jsou natolik chytré, aby poznaly kvalitu, vědí, co za určitou cenu získají. Žena si většinou sama umí spočítat, co do sebe investuje a jak potom bude vypadat. Je to o tom, co člověk používá, jak se o sebe stará, jestli sportuje. Tělo mu to potom vrací. Líbí se mi jeden citát: Tělo jsme dostali a s ním i odejdeme a jiné nedostaneme. A podle toho by měla  vypadat také péče o něj.

Používají kosmetiku jen ženy nebo i muži?
Sem tam do mého salonu zajdou i muži. I oni o sebe začínají více pečovat a používat kosmetiku pro muže. Nepoužívají vše od A do Z, ale začíná být normální, že mají krém, že se kvalitně oholí, použijí deodorant a není to jako před dvaceti třiceti lety, kdy to bylo ojedinělé.

Jste patronkou dětského domova v Pardubicích. Proč?
Když jsem v roce 2007 bojovala o titul Miss Aerobik, tak jsem si řekla ještě před finále, že když vyhraji, budu se charitě věnovat aktivně. Do dětského domova jsem jezdila od svých dvaceti let a vozila jsem dětem například oblečení nebo i hračky. Nyní tam jezdím pravidelně, začala jsem s dětmi cvičit aerobik, někdy jsem je vzala na výlet. A nyní pro ně chystám charitativní akce, prostřednictvím kterých se vyberou peníze na dětský domov. Jsem moc ráda, že se do tohoto počinu zapojili i mí kamarádi, že sami organizují dětské dny, kam tyto děti zvou a vybírají peníze. Tímto bych jim chtěla poděkovat. Z mých přátel se jich zapojilo opravdu hodně. A proč jsem tohle začala dělat a zůstala u toho dodnes? Protože mě to opravdu baví. Když se člověk s těmi dětmi sejde, tak získá úplně jinou energii. Spousta lidí si myslí, že se mají v dětském domově špatně, ale musím říci, že dětský domov v Pardubicích pro ně dělá maximum. I když nemají úplně nahrazenou rodinu, tak se tam mají dobře a já se snažím tomu trochu přispět, aby to tam měli ještě lepší.

Co se vám třeba pro dětský domov povedlo?
Charitativní módní show, různé druhy cvičení či benefiční akce v ČEZ Areně. Snažím se pro děti vymýšlet takové výlety, aby se zabavily. Před Vánoci jsme se v pardubickém dětském domově zastavili s manželem i přáteli, abychom dětem zpříjemnili tento sváteční čas. To bylo velmi příjemné setkání.

Vizitka
Jméno: Monika Janků
Bydliště: Pardubice
Datum narození: 28. října 1983
Rodinný stav: Vdaná, bezdětná
Rodina: Manžel Jiří
Vzdělání: Středoškolské, nyní studuje vysokou školu
Povolání: Podnikatelka
Záliby, koníčky: Sport, cestování, dobré jídlo
Oblíbená kniha: Barack Obama – Za sny mého otce
Oblíbený film: Obsluhoval jsem anglického krále
Oblíbený televizní pořad: Partička
Životní krédo: Chovej se ke druhým tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě
Nejoblíbenější historická osobnost: Tomáš Garrique Masaryk
Nejoblíbenější jídlo a pití: Italská kuchyně a voda
Osvědčený způsob, jak se zbavit chmurné nálady: Zaměřit se na činnosti, které člověku dělají radost
Nejoblíbenější místo, které jste v životě navštívila: španělská Barcelona

Očima blízkých

Jiří Janků, manžel, úspěšný pardubický podnikatel a předseda tamní ODS:
,,Monička mě na první pohled oslovila tím, že je to nádherná žena. Když jsem ji pak lépe poznal, zjistil jsem, že je také inteligentní. Velmi oceňuji rovněž její pracovitost a cílevědomost. Jsem přesvědčen o tom, že jsem si lepší ženu nemohl najít. Hodně mi pomohla i v mém životě. Díky ní jsem lepším člověkem."

Zdenka Hrubešová, ředitelka Dětského domova Pardubice v Bulharské ulici:
,,Monika je příkladným vzorem pro děti z našeho dětského domova a všichni ji tu máme opravdu moc rádi. Do domova vstoupila před několika lety a stala se nám skutečným přítelem. V současné době je také patronkou Dětského domova Pardubice. Je úžasné, jak živě se Monika zajímá nejen o život v dětském domově, ale také o jednotlivé příběhy našich dětí. Navíc jim často nosí všelijaké věci a dárky a zároveň se podílí na organizování volnočasových a společenských akcí, do kterých dokáže děti přímo vtáhnout. Například s dětmi navštívila fitness centrum, kde si mohly jak malé, tak starší děti pod vedením profesionálů vyzkoušet různá cvičení a intenzívně své tělo protáhnout. Momentálně s námi Monika spolupracuje na našem dalším plánu, jehož cílem je potlačit negativní projevy špatného životního stylu, jako je především kouření. Pro ostatní lidi se tak Moničino chování stává vzorem toho, že i na děti z dětského domova se dá nahlížet pozitivně."

Michaela Kaparová, kamarádka, bývalá modelka, dnes podnikatelka žijící v Dubaji:
„Jedním z důvodů, proč máme k sobě s Monikou velmi blízko, je náš pohled na rodinu. Monika je jednou z mála mých velmi blízkých přátel, která má podobné rodinné zázemí a krásný vztah s rodinou. Cením si také její pracovitosti, touhy jít si za svým cílem a splnit si své sny a přání. V tom ji velmi fandím a ze srdce jí to přeji. Cením si na ní rovněž toho, že nikdy nedělá věci jen pro sebe, ale především pro radost svých blízkých. To, co činí opravdové přátelství přátelstvím, je umět říci pravdu do očí. Vážím si na Moničce toho, že to dokáže, i když ji možná ne vždy chcete slyšet. V jejím případě jsem si však naprosto jistá, že to myslí dobře  a dělá to pro dobro toho druhého."

Tomáš Dvořák, novinář, šéfredaktor Pardubického deníku:
„Monika je výjimečnou ženou. Nejen proto, jaké úspěchy se jí na poli modelingu podařily. Vítězství v 'missích' soutěžích některým slečnám dokážou hodně zamotat hlavu. Monika však zůstala stejná, nevyměnila své přátele a ani se k nim nezačala chovat nějak povýšeně. Cením si na ní i toho, že všude, kam přijde, šíří pozitivní náladu. Když se pro něco nadchne, jde za svým cílem a ještě pro něj v dobrém doslova vyblázní i okolí.  Své o tom vědí například v pardubickém dětském domově, jehož je několik let nezištnou patronkou. Pro děti, které zde žijí, je dobrou kamarádkou, starší sestrou, která má pochopení pro jejich radosti i starosti. Ale nejen to. Je skvělou organizátorkou, která (nejen) pro ně umí připravit atraktivní program a nezalekne se ani větších výzev. Nic pro ni není problém. Navíc má zlaté srdce."