Scházejí se na burzách, mění mezi sebou, komunikují prostřednictvím internetu, tvoří pozoruhodná alba. Svůj koníček berou naprosto vážně, ať už jsou to školáci, nebo sběratelé o generaci starší.

Sběratelské vášni podlehli mnozí

„Sbírání sáčků od čajů se určitým způsobem dá srovnat i s filatelií. Dají se tvořit série jedné značky nebo druhu, jsou i vzácné sáčky, kterých je vyrobených jen omezené množství, které jsou třeba dělané na zakázku. Do budoucna by mohly mít i nějakou cenu. Jsou také sáčky staré, ještě  z dob před listopadem. Je o ně velký zájem, dokonce se poměrně draho prodávají. Najdete i určité chybotisky, což opět připomíná filatelii, i ty mohou být cenné," říká Martin Hodoval, pracovník Oblastního spolku Českého červeného kříže v Ústí nad Orlicí, v jehož budově se burzy čas od času konají.
Jak přiznává, sám sice sáčky nesbírá, zná však dost lidí, kteří této sběratelské vášni propadli, a sám o sbírání sáčků od čaje poměrně hodně ví. „Důležitý je ovšem i způsob rozdělávání sáčků. Musí se provádět tak, aby se příliš nepoškozovaly. Otrhané sáčky sběratelé neberou. A otevřít sáček tak, aby to bylo co nejméně vidět, je umění. Existují různé metody," doplnil. Zájem o burzy je podle slov Martina Hodovala různý. „Někdy přicházejí desítky sběratelů, jindy pouze jednotlivci," říká.

Stále je co sbírat, říkají školačky

Na sobotní burze v budově oblastního spolku ČČK Orlický deník oslovil dvě mladé sběratelky, Terezu Slavíkovou a Sabinu Javůrkovou z ústeckých Hylvát. „Celkem mám dnes kolem dvou tisíc různých sáčků mnoha značek, přitom třeba jen od Pickwicku jich je sto. Sbírám asi pět let, přivedl mě k tomu kamarád.  Cením si  exotických značek z ciziny, mám radost, když se mi podaří získat něco, co hodně sháním, toho si pak opravdu vážím," říká Tereza, která je žákyní ústeckého gymnázia. „Mám jeden jediný, který tady nikdo nemá, je taky z ciziny, tím se chlubím," přidala se  její kamarádka Sabina, která chodí do ZŠ Třebovská v Hylvátech.
Jak se obě shodly, sbírání sáčků je stále baví, pořád je co sbírat, výrobci přicházejí s novými úpravami sáčků, často to jsou opravdu malá výtvarná díla. „Vozíme si je i z dovolených v cizině nebo nám je vozí rodiče a známí," říkají dívky. Při své zálibě se prý taky zdokonalují ve znalosti cizího jazyka. „Anglicky umíme snad všechny druhy ovoce," prohlásily se smíchem.

Stačí málo a můžete někoho i potěšit

Takže až se vám dostane do ruky čaj v nějakém hezkém sáčku, nevyhazujte ho, ale uschovejte. Může se hodit. A třeba jím dokonce uděláte někomu radost.