Na jeviště vstupují čtyři muži, doprovázeni potleskem. Na den přesně se vracejí na místo, kde se jim před šedesáti šesti lety změnil život. Státní soud jim tehdy ve vykonstruovaném politickém procesu vyměřil mnohaleté tresty.

Divadelní rekonstrukci soudu s litomyšlskými studenty, označovaného, podle hlavního obviněného, jako monstrproces Stříteský a spol., nazkoušeli studenti pražských práv. Poprvé byla inscenace uvedena v únoru letošního roku na festivalu Mene Tekel v Praze. Do Litomyšle přijeli na pozvání starosty Radomila Kašpara.  Úterní představení proběhlo v rámci Týdne paměti národa, který končí tuto neděli. Na dvouhodinové představení navázala moderovaná diskuze se čtyřmi přímými účastníky procesu, Miroslavem Matějkou, Jiřím Kopřivou, Karlem Metyšem a Václavem Portmanem.

„Ničeho nelituji, ale toho, že jsem tím ublížil rodičům, toho ano" svěřil se Miroslav Matějka. „S tím jsem se nikdy nevypořádal", dodal ještě. Na nevážné chvíle v komunistických kriminálech vzpomínal Karel Metyš.
 
„Když jsem po soudu nastoupil do věznice, hned na vrátnici se mě ptali, jestli na něco hraju. A tak jsem se zapojil do vězeňského orchestru, se kterým jsme v soutěži tvořivosti mládeže postoupili až do krajského kola. Dál už nás radši nepustili, co kdyby vězni vyhráli". Došlo však i na smutnější vzpomínky. „Prošel jsem pět vězení, nejhorší ale bylo, že když mě pustili, nemohl jsem sehnat práci. Bývalého kriminálníka nikde nechtěli" povzdechl si.

Připojil se k němu i Václav Portman. „Nejtěžší byl návrat. Kamarádi se od nás odvraceli, práce nebyla žádná nebo ta nejhorší" řekl.  

Pocity perzekvovaných vůči těm, kteří je před lety soudili, vyjádřil Jiří Kopřiva. Na otázku, jestli pociťuje zášť, odpověděl: „Odpustili jsme, ale nezapomínáme".