Drahoslava Horsáková byla odvolána z funkce minulý čtvrtek, zastávala ji od 1. listopadu 2012. Česká školní inspekce ústavu vyčítala například neefektivně vytvořenou organizační strukturu ve vztahu k velikosti a naplněnosti zařízení nebo direktivní, málo účinný systém řízení. Poukazováno je také na údajné špatné zacházení s dětmi.

Deník o změnách ve výchovném ústavu informoval jako první a zároveň přinesl informaci, že výchovný ústav ke konci roku skončí. Hlavním důvodem má být dlouhodobě nenaplněná kapacita a vysoké provozní náklady.

„Museli se mě zbavit"

Tyto problémy Drahoslava Horsáková nepopírá. Ba naopak. Tvrdí a dokazuje, že na ně sama ministerstvo upozorňovala. „Jsem přesvědčena, a nejen já, o tom, že ten, kdo poukazuje na nedostatky a mezery, je trnem v očích a musí se ho zbavit. Dovolila jsem si mluvit nahlas a pojmenovat problém. Však je mi vyčítáno, že jsem pošpinila jména našich zařízení. Já ale neříkám, že jsou všechna stejná. Jsou zařízení, kde se velmi dobře pracuje, nemají velké problémy. Ale jsou zařízení, kde problémy jsou, a neřeší se," uvedla pro Orlický deník Drahoslava Horsáková. 

Drahoslava Horsáková Orlickému deníku poskytla vyjádření ke svému odvolání.

Jaká byla vaše reakce na odvolání? Co jste cítila – zlost, křivdu, úlevu?
Má reakce na odvolání? Veliká úleva.

Které konkrétní důvody vedly k vašemu odvolání a co byste k nim uvedla?
Byla jsem odvolána na základě zprávy Anny Šabatové a staré zprávy České školní inspekce. Podotýkám, že z velké části je zpráva lživá, opírá se o staré zprávy, na které jsme ihned reagovali a nedostatky byly odstraněny.

Například jsem porušila svou povinnost, že jsem nezajistila vedoucího vychovatele, ten tam ale prokazatelně byl a je. Dále že u nás děti trpí a nepracovalo se s nimi na jejich dalším rozvoji. Mám dokumenty, které prokazují opak. Že se naše spory řešily s dětmi – o svých zaměstnancích vím, že neřešili nic před dětmi. Vím jen, že některé děti využívaly své známosti s ředitelem diagnostického ústavu a mým lidem vyhrožovaly. Mám vyjádření dětí i nezávislého externího pracovníka a mých kolegů, kterým se děti svěřily, jak byly ovlivňovány psychologem panem M., aby mu říkaly věci, které chtěl slyšet, i když to nebyla pravda. Vytýkají mi komunikaci s lidmi, kdo mě zná, ví, že jsem precizní a chci po lidech, aby za takové peníze, které dostávali a dostávají, odváděli kvalitní práci.

Vše můžu doložit, včetně komunikace s mými nadřízenými.

Hovoří se také o nízké naplněnosti ústavu a vysokých nákladech.
Od loňského roku upozorňuji MŠMT na neefektivnost našeho zařízení, dala jsem návrhy, co se zařízením dále. Můžu doložit naši korespondenci i koncepci, neustále jsme vznášeli dotaz, co se zařízením bude, a dostávali jsme neustále neurčité odpovědi. Již několik let je MŠMT, odbor institucionální výchovy, bez koncepce. Když se na ní před pár lety pracovalo, údajně se to některým ředitelům diagnostických ústavů nelíbilo. Začal by být přehled, kdo dostal kolik peněz, na co se použily a podobně.

Bylo nám zakázáno bývalým vedením zúčastnit se pilotního projektu Pardubického kraje, který jsme jako jedno ze zařízení vyhráli. Účastí v tomto projektu bychom naplnili dětmi barák, mohla se rozvinout práce s rodiči a dětmi. V koncepci jsme měli uvedeno, jak zařízení naplnit a co udělat, abychom nezatížili finanční rozpočet MŠMT. Mít ale tolik kontrol za necelé dva roky vezme chuť pracovat i mně.

Z tabulky nákladů například vyplývá, že loni byly celkové náklady ústavu téměř 21 milionů korun. Letos částka vynaložená za měsíc na jedno přítomné dítě přesáhla sto tisíc korun…
Občané by měli žádat podle zákona o svobodném přístupu k informacím, kolik peněz který ústav nebo zařízení dostává, a hlavně kolik a za jaké období dostalo a jaké jsou náklady na provoz i dítě. Je potřeba, aby se občané našeho státu ptali. Ať se lidé ptají. Proč dělat sbírky, proč hledat peníze na asistenty do škol, do jednotlivých tříd, peníze jsou… Jen je třeba začít hledat a hlavně řešit, co se zařízeními, kde je naplněnost opravdu zoufalá.