„Tehdy jsem svou kresbou vyjádřil určitý sarkastický smutek. Do poslední chvíle jsem doufal, že se republika nerozdělí. I v tehdejší kuponové privatizaci jsem si koupil akcie na Slovensku, to už je ale opravdu spíš jen úsměvná historie. Byl jsem Čechoslovákem a zůstal jsem jím," říká dnes Zdeněk Velebný, „hlava" ústecké rodinné firmy Velebný & Fam.

Jak dodává, s přechodem slovenské hranice začíná mluvit slovensky a dodnes tam má spoustu kamarádů. Jeho vztah ke Slovensku a Slovákům se formoval řadu let za zajímavých okolností. „Jsem rodem Čech, ovšem od svých šesti let jsem žil s rodiči na Slovensku, v Žilině. Tam jsem taky vychodil celou základní školu. Byl jsem tam až do roku 1972, kdy tátu vyhodili z práce a já se vrátil do Čech na střední školu. Dodneška jsem vlastně i členem skautského sboru v Žilině. Přátelé mi tam zůstali, máme tam také obchodní partnery," prozradil uznávaný výtvarník a heraldik.

„Slovensko jsem samozřejmě miloval. A rozdělení republiky jsem prožíval hodně bolestně. Dnes si myslím, že to asi jinak nešlo. Slováci měli podle mě vždycky jakýsi mindrák z toho, že nikdy nebyli samostatní, nikdy si nevládli sami, vždycky měli někoho buď nad sebou, nebo vedle sebe. Dnes bych řekl, že vznik dvou samostatných států byl k dobru věci. Ušetřili jsme si spoustu starostí. A Slováci se přesvědčili o tom, že vládnutí ´sami sobě´ s sebou nese mimo jiného i mnohá úskalí," prohlásil Zdeněk Velebný. 

Grafika Zdeňka Velebného.