Trestáni však nebyli odsouzení, ale strážní a vedení věznice.

Strážní, kteří měli v inkriminovaný den – 9. února – službu na bloku, kde k události došlo, byli přeřazeni. Ředitele Tomáše Kubína vedení vězeňské služby z Pardubic přesune do Prahy na místo odboru kontroly Generálního ředitelství Vězeňské služby. Jeho místo v pondělí zaujal Josef Pšenička, který již ve zdejším zařízení v minulých letech působil. Naproti tomu samotné vězně potkají jen kázeňské tresty, které jim pobyt za mřížemi neprodlouží a v podstatě ani neznepříjemní.

Skupina jedenácti trestanců byla v pardubické věznici nalezena s příznaky otravy. Tu vyvolal lék na srdeční arytmii. Jednomu z vězňů poté i selhalo srdce a lékaři jej museli oživovat.

Ve věznici vzápětí zasahovalo pět posádek záchranné služby, v pohotovosti byla kvůli eskortám městská i státní policie a nemocnice v Pardubicích a Chrudimi. Vězeňská služba musela do služby povolat další zaměstnance, aby zajistila ostrahu hospitalizovaných vězňů.

GLOSA: Nedám si po obědě viržinko…Přístup Vězeňské služby České republiky k řešení kauzy pardubické otravy a tresty vlastně jen pro dozorce a ředitele mi silně připomínají řešení à la Cimrman pedagog. Známý český průkopník slepých uliček vycházel z předpokladu, že žáci mají mít svého učitele rádi, a tudíž by je mělo mrzet, když jejich učitel trpí. Jak to vypadalo v praxi? Když mu žáci například nalili vodu do kalamáře, nepustil se Cimrman celý týden na krok z domu. Žáci měli v tu dobu volno, a tedy dostatek času, aby ho mohli litovat. Jindy zase reagoval na nezbednost žáků těmito slovy: „Nedám si dnes po obědě viržinko. Neplačte, sami jste si to zavinili!".