Když jsme se vedoucího skupiny Michala Krejčího ptali, co byla ta nej akce v historii Lucrezie, dlouze se zamyslel a pak s úsměvem prohlásil, že ta skupinu teprve čeká.

Uteklo pětadvacet let. Jaké bylo šermovat tehdy a jaké je to dnes?
Je to trochu jiné, jsou jiné možnosti, dá se udělat podstatně víc, dříve byl třeba problém se sháněním věcí. Ovšem co se týče našeho elánu, ten je pořád stejný, stále jezdíme na akce, stále něco děláme a snad budeme dělat dál… Kalendář akcí je nabitý od května, až do konce prázdnin je téměř víkend co víkend nějaká akce.

Lucrezia v minulosti pořádala v Dolní Dobrouči bitvy tematicky zaměřené na období třicetileté války. Do obce přitáhly stovky lidí. Přemýšlíte o tom, že je někdy zopakujete?
Za prvé jsou náročné na organizaci, za druhé finančně. Uspořádali jsme čtyři, byly pěkné, několikrát jsme do toho chtěli jít znovu, ale pak narazili na zmíněné organizační problémy. Pravděpodobně to jednou dopadne, třeba až budeme jednou končit, ale kdy, to vám neřeknu… (smích)

V okolí působí i další skupiny historického šermu. Není obtížné doplňovat členskou základnu?
Ano, je to jeden z problémů, který nás svazuje, sehnat člověka, který má o šerm zájem. A možná by se byl i našel, ale na skupinu potřebujete mít čas a v dnešní době mají lidé i spoustu jiných zájmů, třeba počítače, co si budeme nalhávat. A když se člověk najde a je z větší dálky, problémem zas bývá dojíždění, spolkne spoustu času.

Na narozeninovém Historickém dni v Dolní Dobrouči byly k vidění mapky, kde již všude Lucrezia vystupovala, ať už v okrese Ústí nad Orlicí, v České republice, v zahraničí. Za těch pětadvacet let je to už pěkná řádka míst…
Belgie, Holandsko, Itálie, Bratislava, Maďarsko, Polsko… Rádi jezdíme někam, kde to neznáme a poznáme něco nového, jinou kulturu. Už jsem si několikrát říkal, že nebýt vystoupení, na to místo bych se asi nikdy nejel podívat, třeba do Maďarska až někam k rumunským hranicím, bylo to téměř sedm set kilometrů.

Nemáte před domácím publikem trochu trému?
Trochu určitě bude. Domácí publikum nemá zase až tak často možnost naše vystoupení vidět, protože opravdu hodně cestujeme po České republice.
Jedno z vašich vystoupení je zaměřené na zbraně používané zejména v době třicetileté války, třeba kord, dýka, halapartna nebo píka. Dnes už asi není problém s rozšiřováním výzbroje…
Vlastníme zbraně střelné i palné. Dobře by se sbíralo, ale kam to dát…

Když se ohlédneme do prvopočátků skupiny, kdo zbyl ze zakládajících členů? 
Ze základního kádru už jen já se Zdenou (Zdena Krejčová, pozn. redakce).
Zpočátku nás bylo osm, maximální počet, který skupina měla, bylo deset. Ono to souvisí i s dopravou, jezdíme tranzitem pro devět lidí a je to akorát.

Co byste přál Lucrezii k narozeninám?
Nás baví, je to náš koníček. Aby fungovala, tak jak funguje, klapalo to a šlapalo dál…