Sodomkovo Mýto se ponořilo do 'starých dobrých časů'

Sobotní festival Sodomkovo Vysoké Mýto uzavíral oslavy 120. výročí založení zdejší slavné firmy Carrosserie Sodomka, která patřila geniálnímu designérovi a karosáři Josefu Sodomkovi. Připraven byl nabitý, pestrý program, který přitáhl mnoho místních i přespolních.

A na co může být tým organizátorů nejvíce pyšný? „Ve spolupráci se Společností přátel Carrosserie Sodomka a Iveco Czech Republic se nám podařilo získat téměř ucelenou řadu historických autobusů Karosa od čtyřicátých až do devadesátých let, což je unikátní věc, která na náměstí ve Vysokém Mýtě ještě nikdy nebyla," konstatoval spokojeně ředitel regionálního muzea Radim Urbánek.

Jako malý kluk rozmluvil otci prodej veterána

Velkou pozornost přitahovaly na náměstí i nablýskané veterány. Byl mezi nimi jako každoročně při Sodomkově Mýtě i Petr Starý z Moravan (na snímku) s vozem Praga Piccolo s rokem výroby 1924.

„Je to ojedinělý kousek, který má Sodomkovu karoserii. Tu získal tím způsobem, že vůz kdysi vlastnil lékař v Poděbradech, který potřeboval jezdit za pacienty v létě, v zimě. A protože to byl jenom faeton s plátěnou střechou, kterou mám doma taky, tak si nechal u Sodomků ve Vysokém Mýtě udělat tuhle nástavku. Auto přišlo přes jednoho jeho pacienta do Roztok u Chrasti, kde se dědilo z generace na generaci. Nakonec 8. února v osmačtyřicátém roce ho můj otec koupil od statkáře. Statkář si koupil Zetor 25, jenže komunisti ho zavřeli, přišel o všechno, i o ten traktor, a Piccolo už v naší rodině zůstalo," líčí rodinnou historii Petr Starý. Vůz si zamiloval, už když zkoušel došlápnout na pedály jako malý kluk na otcově klíně. „Kladu si za čest, že jsem ten vůz zachránil někdy kolem roku šedesát před jistým kupujícím, který ho chtěl koupit za tři stovky. Coby kluk usmrkaná jsem musel být u všeho, i u tohohle rozhovoru, a když ten pán částku nabídl, řekl jsem ´Tati ne, tři stovky ti já dám taky a Piccolo zůstane doma!´ A zaplaťpánbůh zůstalo," vzpomíná.

Majitel veterána se v letošním roce chystá opět na Beskyd rallye na Slovensko. Po loňských zkušenostech, kdy po návratu domů praskla na historickém voze zadní osa, už ovšem Piccolo nepojede po vlastní ose, ale poveze se na vozíku. „Po devadesáti letech už má nárok," podotkl na adresu rodinného klenotu.

„Potvrdil jsem si, že autobusy prodlužují mládí"

Program na vysokomýtském náměstí s vtipem sobě vlastním moderoval Václav Kopta. O herci (Sněženky a machři, Občanský průkaz, Okresní přebor…) je známo, že autobusy zbožňuje už od dětství a o své vášni vyprávěl zcela nezapomenutelným způsobem například v pořadu Karla Šípa Všechnopárty.

Ač bylo vedro k zalknutí, na pódium vysokomýtského náměstí se dostavil oblečen stylově do autobusácké uniformy.

Herce jsme se zeptali:

Váš vztah k autobusům je evidentně úzký…
Nefalšovaný, nepředstíraný, upřímný. Jsem tady rád. Jakákoliv jiná akce by mě tímto způsobem nevzrušovala, nepřitahovala a nezajímala. Autobusy jsou moje celoživotní láska a je mi ctí být obklopen stejně postiženými lidmi, kteří na rozdíl ode mne to většinou mají jako svoji profesi a dělají ji výborně. Je to nesmírně poučné. Potvrdil jsem si, že autobusy způsobují prodlužování mládí. Já jsem díky autobusům zůstal puberťákem dodnes. Včera jsem byl na setkání seniorů firmy Iveco, dříve Karosa nebo Sodomka, chcete-li, a některým těm pánům bylo i přes devadesát. Obdivoval jsem jejich duševní svěžest. Možnost poslouchat vzpomínky na uplynulé století je pro mě nesmírně fascinující. Jsou to fajn lidi, velký machři. Firma, kterou tady ve Vysokém Mýtě máte, je výjimečná i v celoevropském kontextu, není to jen regionální záležitost. Tradice založená Josefem Sodomkou je něco, na co tu mohou být všichni hodně pyšní. Málo měst má něco tak výjimečného…

Jste tu pracovně, ale kdybyste měl možnost se nějaké části programu zúčastnit, která by to byla?
Jízda historickým autobusem RTO. Řidičák mám, uniformu taky a pořád čekám, kdy někdo přijde a řekne „Pane Kopta, máme tady ten ´erťák´ (smích)"… Já tedy nesmím vykonávat komerční jízdy, nemám takzvaný profesák, ale to bych byl spokojený. Asi bych se trošku bál, přece jen historický autobus se ovládá jinak než ty moderní, na které jsem papíry dělal. Ale rád bych se svezl.

Který z historických autobusů se vám osobně líbí nejvíc?
706 RTO LUX „Brusel". Ten s proskleným stropem. Ten mě hodně baví a myslím si, že i řada odborníků uznává, že pokud jde o design, byl to nejhezčí model, který se jim tady povedl.

Kočárky jen pro dámy? Nikoliv!

Ženská část diváků, ale kupodivu i ta mužská, si se zalíbením prohlížela vystavené historické kočárky, nejen ty, ve kterých kdysi vozívaly maminky své ratolesti, ale i pradávné kočárky pro panenky. Většinu kočárků si vysokomýtští organizátoři vypůjčili od soukromé sběratelky.

Alena Balýová má část své rozsáhlé sbírky vystavenou například na zámku Kačina nedaleko Kutné Hory. „Většinou jsou ze třicátých až padesátých let, tedy z doby, do které je stylizován celý festival. Asi nejzajímavější kočárek je maďarský Ikarus. Budí pozdvižení, je nízký, má tvar auta a úložný prostor na piknikový koš vepředu. Je málo známý, takový tu asi nikdo nepotkával," říká o premiérové výstavě kočárků při Sodomkově Mýtě Barbora Horáková z muzea. Zájem mužů byl až nečekaný. „Až mě překvapilo, kolik pánů si kočárky filmovalo a fotilo, vyptávali se, z jaké jsou doby, jaké mají pérování a na další technické věci," dodala Barbora Horáková. Ona sama dala přednost košatině před moderním kočárkem a odvozila v ní své děti.