Dívka ze španělského velkoměsta Burgos je však ke svým znalostem češtiny hodně sebekritická. Tvrdí, že se musí ještě hodně učit. Česko se stalo jejím druhým domovem poté, co si tu našla přítele a začala zde pracovat jako dobrovolnice v rámci Evropské dobrovolné služby. Vánoce a silvestr tráví ve Španělsku, tak jak si to přála její rodina.

V Domě dětí a mládeže Duha a ve volnočasovém kroužku Kamin vedete kroužky španělštiny. Jak to vašim žákům jde?
Pro některé je španělština těžká, z různých důvodů: někdo má problémy s jinou výslovností, někdo se skloňováním sloves, máme hodně časů, je jich až šestnáct… Někdo si to od začátku zafixuje lépe, někdo hůře. Vidím, že většinou záleží na motivaci, proč to dělají. Někteří přijdou na kroužek, baví se s ostatními, berou to jako zábavu, při které se učí španělštinu.

Proč se vaši žáci učí španělsky, co je motivovalo?
Někteří to dělají kvůli práci, někdo kvůli někomu z rodiny. A někdo si španělštinu vybral jako volnočasovou aktivitu.

A jak dlouho trvalo vám, než jste pronikla do tajů češtiny a mohla jste si říct „Vím, o čem mluví"?
To ještě ne (smích). Jsem tu přes dva roky. Někdy rozumím, ale někdy se cítím, jako bych tu byla první den. S češtinou je to těžké. Hlavně ty pády. To my nemáme, takže v naší hlavě pro ně postrádáme logiku.

Zkoušíte číst české texty, noviny, knížky?
Někdy to zkouším, ale stránka mi trvá tak hodinu. Ale je to dobrý způsob, jak se jazyk naučit. Co mám ráda, je dívat se na filmy v češtině s titulky. Viděla jsem s Čerty nejsou žerty nebo Želary.

Mluvíme spolu před vaším odjezdem do Španělska, kde budete trávit Vánoce. Jak se ve vaší zemi slaví?
Pro mě osobně to nejsou až tak výjimečné dny. Ve Španělsku je 24. prosince slavnostní večeře, zpravidla se jí jehněčí, sele, lidé mají rádi i mořské plody. Sladkosti máme jiné, na Vánoce se jí třeba turecký med. Tradice je taková, že děti dostávají dárky až 6. ledna, na Tři krále. Ve městech jsou slavnosti a tříkrálové průvody. U nás je zvykem, že děti musí jít po večeři brzy spát, protože by k nim jinak Tři králové nepřišli. V některých rodinách pro ně nechávají sladkosti nebo vodu pro velbloudy. Pod stromečkem necháváme boty a do nich dostáváme dárky. Pokud ji tam nedáš nebo ji nemáš čistou, dárky nedostaneš. Když se děti nechovaly během roku dobře, tak do té boty dostanou uhlí. Vypadá to jako uhlí, ale je z cukru. U nás děti nemají podzimní prázdniny, ale ty vánoční mají delší, do školy jdou až po 6. lednu. Ale i do Španělska se ve velké míře importoval americký Santa Claus a dávání dárků do punčochy.

Stavíte na Vánoce betlémy? Máte nějaké vánoční zvyky, třeba jako u nás házení botou nebo rozkrajování jablka?
Betlémy stavíme. Velké jsou v kostelech, v domácnostech jak kdo, někdo dává jen ty nejdůležitější figurky. Žádný vánoční zvyk se mi nevybavuje. Ani váš vánoční úklid. U nás se myjí okna, když se ví, že dva dny nebude pršet, aby chvíli vypadala čistá (smích).

Vraťme se do Čech, co vás tu nejvíce oslovilo?
Máte krásnou přírodu. Bydlíš ve městě a hned vedle je les. Z okna uvidíš srnku. To se mi líbí. Burgos (město má 180 tisíc obyvatel, pozn. redakce) leží na rovině, lesy tu nejsou. Španělsko je velká země, jsou tam hodně velká města a míň ta malá. V Česku naopak. To se mi líbí. Všechno je tu blízko.

Minulý dobrovolník v DDM Pablo si v rozhovoru postěžoval, že je mu v Čechách v zimě zima. Jak jste na tom se zimou?
Burgos leží na severu a tam je zima. Já mám ráda sníh, zimní atmosféru. Mnohem raději než třicetistupňová vedra.

Jaké jsou vaše další plány?
Mám plány na tenhle školní rok, to stačí, dál se uvidí. Nemá smysl plánovat na deset let dopředu, protože všechno se může změnit.

Co byste tedy ještě ráda zvládla v tomhle školním roce?
Chtěla bych zkusit kroužek relaxace a relaxační techniky, jak pracovat se smysly a představivostí. Podobné jsem vedla ve Španělsku.

Dokážete si představit, že byste v Čechách zakotvila natrvalo?
To si dokážu představit. Kdyby to s tou češtinou šlo lépe…

A vadí vám tu něco, na co si ne a ne zvyknout?
Nelíbí se mi ten rychlý rytmus v restauraci. Ve Španělsku můžeš pít jedno kafe dvě hodiny a nikdo nepřijde a nebude se dokola ptát, co si ještě dáte. Ve Španělsku jím rychle, ale tady spěchají všichni. Na druhou stranu když ve Španělsku dlouho čekáte na druhý chod, taky to není příjemné.

Trochu chaos mám tady taky v tykání a ve vykání. Překvapilo mě, když jsem přišla učit španělštinu na zdejší gymnázium, že se všechny děti zvedly ze židle a postavily. To bylo u nás snad před padesáti lety, neznala jsem to. S učiteli si nevykáme, ani na univerzitě. Vykáme starším lidem, tak nad padesát let. Když mi někdo vyká, dělám si starosti, že už vypadám hodně špatně (smích).