Už proto, že moderátory, baviče i odborníky z různých sfér oslovila do projektu, jehož domovskou scénou bude vesnické divadlo v prostorách Lidového domu v Moravské Chrastové. „Nesetkala jsem se s žádným odmítnutím," říká Pavlasová, kterou ochota televizních tváří obrovsky potěšila. Bude s nimi probírat vážná i zábavná témata hýbající republikou i okresem, ale nikdy se nechce pouštět do jejich osobního života.

Kdy a proč ve vás uzrál nápad přivést formát talk show na malou vesnici?
Je tam velká divácká základna a bývá tu obrovská podpora. Spousta těch lidí by si zasloužila, abychom tu měli jiné věci, než jsme mívali. Proto se občas pokusím něco vymyslet a udělat.

Na obec patří divadlo nebo i scénická čtení. Je to dost nestandardní…
Je to tak, je to nestandardní. Uvědomuji si to a všichni se tak na to také velmi dívají. Tenhle plán se rodil dva roky a v posledním roce dostal konkrétnější podobu. Jsem s tím sžitá a tak zvláštní mi to nepřijde. Jenže když k téhle myšlence přijde někdo, kdo o tom ještě neví, je z toho překvapený. Ráda mluvím a napadlo mě, že tohle by mohlo být dobré. Budu si tam s lidmi povídat a třeba to někoho bude zajímat a pobaví ho to.

Bojovala jste s protichůdnými názory ve svém okolí?
Ne. Myslím si, že jsou ze startu talk show nadšení a velmi nervózní. (Úsměv) Každý si říká, jak je skvělé, že přijde Marcela Augustová a pan profesor František Laurin z Národního divadla. Nesetkala jsem se s tím, že by vůbec někdy z nich váhal. Daleko obtížnější jsou organizační věci než ty obsahové. Hosté i lidé se těší, že přijdou. Uvidíme, jaké to bude. Třeba to bude trapné, ale to se prostě může stát.

Takže uděláte první pokus a budete čekat, jak nový formát zábavy na vsi dopadne?
Víte, mám v hlavě minimálně ještě další dvě pokračování. Tématicky vím, jak je chci pojmout a stejně tak mám jasno o hostech. Zkusila bych určitě alespoň tři takové večery. První se z různých důvodů nemusí povést, třeba i proto, že to ještě neumíme. Tři díly jsou dostatečné na to, abychom si potom řekli, zda talk show diváky zajímá, má budoucnost a je to reálné. Mě to baví a jestli se to lidé budou chtít dál dívat, tak proč do toho nejít.

Jak si vůbec představit vaši show. U nás je jich několik a každá jiného ražení. Jan Kraus se nebojí jít na tělo, Karel Šíp sází na vtip. Ve Spojených státech už desítky let běží úspěšná Late Night show s Davidem Lettermanem. Které z nich se váš pořad budete podobat nejvíc?
V posledním roce jsem sledovala hlavně zahraniční talk show. Chci do něj dostat americké prvky, avšak ty vystraší vaše diváky, protože ten sleduje domácí pořady a hlavně Všechnopárty s Karlem Šípem. Už proto nemůžete jít před publikum se stoprocentně americkým typem. Byla bych ráda, aby to bylo hodinu a čtvrt trvající příjemné povídání, ale s tím, aby v něm byly prvky, co neobjevíte ani u Jana Krause, ani u Karla Šípa. Čili to musí mít grády, bude tam trochu akce. To znamená, že se třeba zvedneme a bude se na jevišti něco dít.

Promítá se do toho tedy fakt, že jste především divadelník, že.
To je druhá stránka věci. Ráda mluvím a hraji divadlo. Pasuje to všechno dohromady. A když si sama dělám talk show, nikdo mi do toho nemůže kecat. (úsměv)

Přizpůsobujete se zařazením dialogu s celebritami jen současnému trendu, který táhne?
Vždycky mě to lákalo. Už v divadle mě zajímala improvizace než nazkoušený text. Nevadí mi mluvit před publikem. Navíc moderuji divadelní přehlídku a mám na ní poměrně příjemné ohlasy. Nebojím se přidat si do programu své vlastní nápady. Dostala jsem za moderování také cenu od poroty. Dohromady to před dvěma lety zapříčinilo vznik původní myšlenky na tento pořad. Zapadlo to do mé mozaiky.

Zaujala mě skladba pozvaných hostů pro velkou premiéru. Zvete si mediálně známou Marcelu Augustovou, k tomu osobnost ze světa kultury profesora Laurina, který není tolik na očích a potom také vaší bývalou učitelku z Brněnce Lenku Laurinovou, což je člověk spjatý s regionem. Byl to od začátku váš záměr?
Chtěla jsem to tak mít, je důležité, aby vystoupil i někdo místní. Paní ředitelka se do dramaturgie večera velice hodila. Navíc mě učila, dobře jí znám, takže mi bylo jasné, že pokud budu chtít pozvat někoho z oboru pedagogiky, bude to právě ona.

To znamená, že se lidé něco dozví o slavných osobnostech, ale také o vás už tím, že mezi vámi a místními osobnostmi bude poměrně dokonalá interakce, že.
Počítám s tím. A nevím, do jaké míry. Paní ředitelka mě poprosila, abychom se nejdříve sešli. Takže jsem se nakonec sešla i s paní Augustovou i panem profesorem Laurinem, s tím dokonce několikrát. Paní ředitelka Kašparová mi sama řekla: Podívej, já si na tebe také něco chystám. Jde tam s tím, že také něco nebudu vědět a budu muset reagovat. Bude to dobré. Uvidím, co se dozvím. (smích) Těším se na to a přesně to je na tomto formátu zábavy to lákavé – ta bezprostřednost i to, že vás něco napadne a nebo třeba také ne.

Dohromady zatím chcete pozvat devět hostů. Jak na to reagují a co říkají na formát, kterým to chcete dělat a navíc na místo, kde se uskuteční?
Neměla jsem jediné odmítnutí. Oslovila jsem Marcelu Augustovou a ona mi odvětila, že do toho jde. Potom už jsme se domlouvali na organizačních věcech. Takže se to zdá docela jednoduché. A to se vůbec osobně neznáme. Prostě jsem to jen zkusila, našla jsem si kontakt na stránkách České televize. Byl to jen banální výstřel do tmy a vyšlo to. Tedy snad to vyjde (usměje se).

A jak jste na tom s ostatními hosty?
Pan profesor k nám jezdí na přehlídky. Už u nás bude podeváté a je v Brněnci velmi zdomácnělý. Lidé ho znají a on zná ty lidi. Je pro mě garantem toho, že to bude mít hlavu a patu a nebyl to průšvih. I když si uvědomuji, že stát se může všechno.

Které další známé hosty byste ráda představila brněneckému publiku?
Jako vůbec první jsem oslovila jsem oslovila moderátorku Lucii Výbornou. Napsala mi kladnou odpověď a potom odjela na K2. Když se vrátila domů, srdečně se mi omluvila a odmítla s tím, že přehodnotila celý svůj život. Ale moc mi přála úspěch. Její první reakce však byla pozitivní. Nadchlo mě to. Všechno jde a všechno je možné. Jednám také s šéfkuchařem Zdeňkem Pohlreichem. Už kvůli tomu, že bych ráda udělala večer zaměřený tématicky na vaření. Co ještě není hotové, ale je to mým snem, je pozvání Karla Šípa.

To by bylo hodně pikantní už proto, že by se to mohlo otočit proti vám. On je zkušený moderátor a sám je zvyklý být na pódiu v roli tazatele.
To je právě ono! Přijde mi to velice lákavé. Chci zkusit příjemně zvládnout setkání s takovými osobnosti. Je pro mě důležité, aby se na jevišti cítili dobře. Když budu vědět, že dokážu naladit fajn atmosféru, a bude to hezké i pro lidi, pak si troufnu pozvat i pana Šípa, protože setkání s ním stoprocentně bude obtížnější zvládnout. Bude to totiž pozice, na níž není zvyklý. Pro mě jako laika a amatéra je to neskutečná výzva.

Chcete zvát do pořadu i úspěšné ženy?
Tak to postavené není. Mým záměrem je pozvat určitě televizní tvář. Chtěl jsem, aby to byl některý redaktor, který mluví a také lidé, co mají výbornou češtinu a pěkně mluví. Proto mě napadly zrovna tyto dámy. Lucii Výbornou mám moc ráda a Marcela Augustová byla hned za ní. Mají šmrnc.

Televizní talk show mají oporu ve velkém štábu i produkčním týmu, který zve hosty. Vy jste na zajištění všech náležitostí sama. Když se váš pořad uchytí, jak to budete zvládat?
Naše rodina je veliká a mám v jejích řadách ohromnou podporu. Rodina bude u vstupného, bude se o nás starat. Bratr mi zaplatil plakáty. A tak to je. Pomáhají i kamarádi. Ten tým je nakonec docela veliký. Jádro projektu je na mně. Jenže o rozšíření štábu o další členy jsem neuvažovala. Rodina šlape báječně a dokonce bychom zvládli i větší rozsah. Já to na ně zkrátka vždycky hodím a jim je asi blbé to odmítnout (smích).Budeme v Lidovém domě už odpoledne, ne proto, abychom si něco nazkoušeli. Spíš proto, abychom si osahali ten prostor.

Je to tak, že jdete do všeho po hlavě a vaši nejbližší vám v tom zkrátka pomohou?
Asi jdou prostě se mnou. Když si vzpomenu na poslední akci, tak na podzim jsem pořádala koncert Ukulele. Všech dvacet pořadatelů tvořila rodina. Řekl jsem jen, ať vezmou, co půjde. Koncert nás vyjde na tolik peněz, ale nemůžu zaplatit nikoho z pořadatelů. Prostě přijďte a bude to fajn. A jestli vyděláme, zaplatím. Tak to bylo. Peníze jsme z toho žádné neměli. Ale bylo to úžasné, podporují mě. Vždycky mi napíšou – jo, bezva, půjdeme do toho. Moje maminka má zase jiné tendence. Ráda by mi se vším ještě víc pomáhala a zaštítila akce. Je organizačně aktivní.

Máte v rodině také oponenta, který by vám na věc poskytl jiný názor?
Tím je moje maminka. Ona to nebere jako kritiku, ale vnímá to vše opatrněji. Spíše hlídá, abych něčemu nevěnovala rok svého života a ještě za to nemusela doplatit nějaké peníze. Má na to oko. V divadle dělá třicet let a věřím jí. Její zkušenosti jsou cenné.

Dávala vám volnost také v tom, abyste si spoustu dalších záležitostí sama vyzkoušela i za cenu toho, že tvrdě narazíte?
Jasně, tak to u nás chodilo vždycky. Říkávali jsme si – dokud to nezkusíš, nevíš.

Vraťme se ještě zpátky k talk show. Známé osobnosti nebudou vystupovat zadarmo. Jak řešíte finanční stránku věci?
To je velká otázka. Představovala jsem si, že se podaří sehnat jednoho velkého místního sponzora, který pořádání talk show zaplatí. Nepodařilo se mi ho sehnat. Takže jsem uspořádala veřejnou sbírku a teď obcházím rodinu, kamarády i obyvatele Moravské Chrastové. Přála jsem si zachovat nízké vstupné. Teď jsme ho nastavili na 120 korun. Při osobnostech, které lidé uvidí, jsou to pro diváka pořád nízké náklady.Někteří lidé v Moravské Chrastové mi dokonce říkali, abych jej zvýšila na 250 korun. To mě odradilo. Nechala jsem vstupné podle původního nápadu a řekla jsem si, že si dám tu práci a zkontaktuji a obejdu lidi. Napadlo mě, že se někteří z nich si třeba řeknou – hele, ty jsi dobrá, že do toho vůbec jdeš. Já bych tam nevlezla, tady máš. Třeba na internetu už běžně crowdfunding funguje. Lidé už to znají a umí to. Vědí, že nikdo nechce tisíce. Vymyslela jsem sbírku nazvanou Brněnec sobě a kuřeti. To znamená, že půjde o podobnou akci, jako když se lidé skládali na stavbu Národního divadla. Diváci si sami show zaplatí. Sto korun půjde na tento projekt a dvacet korun bude příspěvek na nadaci Pomozte dětem. Na jevišti bych ráda Marcele Augustové předala šek třeba na šest tisíc. Na Velikonoce ho v národní sbírce Pomozte dětem předá v televizi. Je tam tedy zakotvená i ta část přispění na charitu. Nemá to u nás v Brněnci obdoby. Už proto snad spousta lidí přijde ze zvědavosti.

Takže už máte plný dům?
Napoprvé to bude o to jednodušší. Uvedení druhého dílu už bude obtížnější v tom, že lidé uvidí, oč půjde. Jenže teď jsem v euforii. Když jsme dojednali účast paní Augustové, byla jsem totálně nadšená. A to je ono. Lidé pak viděli plakáty a okamžitě začal vyzvánět telefon s žádostmi o lístky. Takže možná budeme mít málo míst. V tuto chvíli máme sto prodaných lístků a kapacita sálu je dvě stě míst. Takže jsme v půlce.

Aby nebylo třeba připravit ještě reprízu prvního večera.
(smích) Někdo se mě na to také ptal. Ale připomenu ještě jinou věc. Domluvila jsem se s mou sestřenicí z Lanškrouna, že nám během večera zazpívá. Inspirovala jsem se u Show Jana Krause, jehož syn s kapelou hrají v jeho pořadu. A jen kvůli ní přijede z Lanškrouna několik aut. Napadlo jí, zda bychom neudělali talk show také v Lanškrouně s tím, že se ozvalo několik lidí, kteří zahlédli naše plakáty. Uvidíme, co přinese čas.

Pořad jste nazvala Snadné je žít. Jaká témata chcete probírat?
Bude záležet hlavně na skladbě hostů. Byla bych ráda, aby to vyznělo tak, že i přes nepříjemnosti, které se dějí, nemoci až po rozpadlou fabriku v Brněnci to prostě může být fajn. Diváci i já musíme prokázat určitou odvahu. Věnujeme energii na to, že do Lidového domu přijdeme a ukázat, že se to oplatí být s takovými lidmi.

Takže zvolíte odlehčenou formu povídání?
Určitě ano. Podstatou jsem hloubavý typ, takže si budu dávat pozor na to, abych zbytečně nešla do věcí, které zajímají mě. Pořád musím myslet na to, že se musejí bavit hlavně lidé v sálu. Musí to být odlehčenější. Každopádně témata nebudou osobní. Takže nepočítejte s tím, že se zeptám na to, jestli má někdo nového přítele a podobně. To sem nepatří. Budeme se bavit třeba o školství, o vzorech. O tom, že ho někdo formuje, a zda se tomu dá ubránit. Padne dotaz třeba na to, jak usměrňují ohledně vzdělání své děti. To je maximum toho osobního.

V jakých kulisách se to celé odehraje?
Mám takový nápad. Na plakátu máme v přítmí zborcenou bývalou textilku. To je teď také aktuální téma v našem regionu a možná lehce provokativní. Mělo by se s tím něco dělat. Řekla jsem si, že kulisy se budou měnit s tím, jak bude postupovat demolice ruin a renovace některých okolních objektů. No a po vzoru šípovské talk show budeme mít pro hosty každé křeslo úplně jinak vyvedené. Nechte se překvapit.