Hlava rodiny Khee Lu Peter pracuje v technických službách, jeho žena je v domácnosti. Právě se jim narodilo páté dítě. V Barmě bývají tak početné rodiny? Ptáme se tatínka čerstvě narozené holčičky, když zavítá do naší redakce po návštěvě porodnice. „To není u všech stejné, jak kdo má rád děti, někdo má dvě, někdo i pět, šest…," vzpomíná na rodnou zem. Z Barmy, kde vládla vojenská junta a byla soustavně porušována lidská práva, uprchl jako mladý člověk. Nejdříve žil v Indii, pak v Malajsii. „Požádal jsem tady o azyl, nejdřív jsme bydleli v Ústí nad Labem a pak se přestěhovali do Vysokého Mýta. Jsem tady už třetím rokem a jsem spokojený," říká Barmánec.

I když mluví v jednoduchých větách spíše lámanou češtinou, otázkám rozumí. „Češtinu jsem se učil v Ústí nad Labem, když jsme sem přijeli. Šest měsíců. Potom jsem se přestěhoval do Mýta, kde jsem se učil ještě 150 hodin. Už mě nemá kdo učit," konstatoval. Svěřil se, že všechny ty háčky a čárky, na které je čeština bohatá, jsou pro něj někdy problém. Česky píše, i kdy ne mnoho. Doma se prý mluví různě, někdy česky, někdy barmsky. A stejné je to i s jídlem. „Jíme i to české, chutná mi. Třeba český chleba, máslo," říká Khee Lu Peter.

S rodnou zemí zůstává v kontaktu. V dnešní době už to není žádný problém… „Přes internet, telefon, skype," vypočítává možné komunikační prostředky. „Ne, tady je všechno v pořádku," odpovídá na otázku, zda jim v naší zemi nic nechybí. A na tu závěrečnou, zda by chtěli zůstat v Mýtě už napořád, říká: „Ještě nevím, myslíme, že už ve Vysokém Mýtě zůstaneme."