Nový typ úlu funguje vlastně jako skleník. Sluneční světlo, které do něj pronikne, již neuchází ven. V úlu jsou umístěné povrchy natřené speciální barvou, která mění světlo na teplo. Vnitřek je tak i za špatného počasí řádově o dva stupně teplejší než v jiných typech úlů.

„Podobně jako se dělají pasivní domy, bylo třeba i u tohoto úlu dodržet parametr neprůvzdušnosti. Uvnitř je navíc postaven jinak, než běžné úly," vysvětluje vynálezce Roman Linhart.

Vyšší teplota se pozitivně podepisuje jak na zdraví včel, tak na jejich výkonu. „Proti varroáze nemáme v současné době nic jiného, než chemii. Ta se ale negativně podepisuje na dvou věcech. Ten roztoč si na to zvyká, a tedy musíme zvyšovat dávky. Jedy se ale rozpouští v medu i vosku, což ovlivňuje kvalitu včelích produktů," říká Roman Linhart.

Automatický lék

Přirozeně vyšší teplota v novém typu úlu je ale pro parazity smrtelná. Včelaři ve Švýcarsku už také bojují proti varroáze zvyšováním tepla uvnitř svých úlů, jenže činí tak uměle za pomoci přístrojů, které spotřebovávají elektřinu a jsou poruchové. Náklady na léčbu jsou tak zbytečně vysoké.

„Můj úl si bere pouze teplo ze slunce a umí si ho sám udržet. Na jeho zadní straně jsou měřidla, pomocí nichž sleduje včelař tepelné podmínky uvnitř a následně je optimalizuje tak, aby zabil parazity a včelám neublížil," doplňuje chrudimský vynálezce.

Takzvaná Rašovská termosolární technologie ochrání včelstvo před parazity a nemocemi, ale díky ní budou včely poskytovat i více medu. Podle Romana Linharta obyvatelé jednoho úlu vyprodukují za rok průměrně 30 kilo medu pro včelaře. Zbytek zužitkují pro vlastní potřebu.

„Včely za rok zkonzumují 100 kilo medu, který nikdo nevidí. Spálí jej na teplo a tím vnitřek úlu vyhřívají na průměrných 33 34 stupňů Celsia. Celkový energetický výkon včelstva odpovídá tomu, jako kdybyste v úlu rozsvítili čtyřicetiwattovou žárovku a nechali ji svítit celý rok. V novém úlu je rovnice jiná. Slunce zasvítí, teplo se vyrobí samo, aniž by včely musely konzumovat med, a tudíž jej pošetří pro včelaře," říká vynálezce Roman Linhart.

Teplo i v zimě

Mezi včelaři platí pravidlo, že když dají do nového úlu roj, tak tento rok od něj nemohou čekat žádné výnosy, protože včely si musí postavit plástve, aby královna měla do čeho klást larvy. Avšak v novém typu úlu se včely chovají jinak. „Když jsme jej testovali, tak nám nový roj dal ještě ten rok 20 kilo medu," zmiňuje Roman Linhart.

Starosti a obavy včelařů o své svěřence nikdy nekončí, a to hlavně v zimě, kdy hrozí, že včely umrznou. Rašovská termosolární technologie však tomu umí zabránit. „Když je pod mrakem, tak nemůžeme čekat mrazy, a včelám teploty kolem nuly nevadí. Když však teplota klesne hluboko pod nulu, tak je jasné nebe. Úl se sluncem ohřeje, teplo se uloží do vosku, který jej pak přes noc uvolňuje," říká vynálezce.

Hádky včelařů

Nová technologie vznikala přes třináct let. Podobně jako Isaaca Newtona inspirovalo padající jablko i Romana Linharta „trkly" dva podněty.

„První byl, že se včelaří hádají, který úl je lepší: tenkostěnný, který se rychleji ohřeje, ale teplo neudrží, nebo silně izolovaný, který teplo nepropustí, ale nedostane žádnou energii od slunce. Provedl jsem několik pokusů a vyšlo mi, že na tom byly oba úly podobně, co se týče medných výnosů. Slabiny jednoho typu úlu byly silnými stránkami toho druhého. Termosolární úl kombinuje pozitiva obou z nich," vzpomíná vynálezce.

Neléčené včely

Druhý impuls přišel v době, kdy Roman Linhart objevil včely, které v přírodě žily 17 let, aniž by je kdokoliv léčil. „Literatura uvádí, že včely do dvou let uhynou, pokud nejsou léčeny proti parazitům. Tenhle roj však byl usazený pod plechovou střechou domu v tepelné izolaci. Jak se střecha rozpálila sluncem, tak teplo roztoče zabilo," dodává Roman Linhart.

Patentní úřad již na novou technologii vydal takzvaný užitný vzor, aby ji nikdo nemohl okopírovat a už existuje autorizovaný výrobce, který jej bude prodávat. Zájemci mohou nalézt podrobnější informace na webu: www.kmedubezjedu.cz

Lukáš Vaníček