Život je jen náhoda je akcí, na níž vystupují lidé s mentálním hendikepem ze sociálních zařízení napříč regionem. Divácké obecenstvo povětšinou tvoří školy.

Jenže někteří žáci Základní školy Na Lukách se podle všeho nechovali právě vzorově 
a v hledišti měli urážet a posmívat se vystupujícím.
„Nejen, že žáci základní školy ještě nevědí, že se v divadle slušně sedí, při představení se nemluví, nekope se do sedadla před sebou, mnohem horší je, že si během jednotlivých vystoupení neodpustili velmi kritické, kruté i vulgární poznámky na adresu účinkujících. A z toho mi bylo hodně smutno," pobouřilo Janu Filipovou, která svůj příspěvek dokonce zveřejnila v tamním měsíčníku Jitřenka.

Hendikepovaní si podle ní zaslouží stejné uznání jako zdraví lidé. „Mentálně postižení jsou jiní, jsou to lidé s tělem dospěláka a duší dítěte, ale to přece neznamená, že jsou horší. Nezaslouží si být zesměšňováni a uráženi," dodala s tím, že se ptá, zda někdo vysvětlil žákům, jak člověk může přijít k hendikepu. 
K případu se vyjádřil i ředitel Základní školy Eduard Střílek. Ten se za jednání žáků veřejně omluvil.

„Všem, kterých se chování naších žáků dotklo, se omlouvám," uvedl Eduard Střílek. Zároveň pak naznačil, že škola chce zavést opatření, které by nedůstojné chování žáků mohlo zamezit. „Škola bude do budoucna důkladně zvažovat, kteří žáci jsou nebo nejsou na účast na kulturním představení vyspělí," podotkl.

Mimo jiné připustil, že podobným způsobem se chová nejen současná generace na jím vedené škole, ale neduh se rozšiřuje napříč školami.
„Bylo by dobré se podívat na ty, kteří se takto chovají a proč. Zdaleka to nejsou všichni účastníci školy v hledišti. 
I přes vytrvalé působení učitelů na žáky, jak se chovat a reagovat na kulturních představeních, se toto výchovné snažení míjí účinkem," uvedl v odpovědi v Jitřence s odkazem na to, že „by bylo poučné podívat se do rodin těchto žáků a asi bychom koukali jaké příklady „slušného chovaní" si z nich žáci přebírají do běžného života." Odrazem je toho podle Střílka i chovaní na kulturním představení.

Život je jen náhoda přitom bývá příjemným setkáním zdravých s těmi, k nimž život nebyl tak přívětivý. Problémoví exoti si napříště nejspíš rozmyslí své chování.

Reakce pořadatele: Nevím, k čemu došlo
Bystré – Ředitel Domova na zámku IVO MUSIL, který akci Život je jen náhoda v poličském Tylově domě pořádá, říká, že o chování žáků v hledišti netušil. Přitom během představení od většiny publika slyšel potlesk i příjemné reakce.

Věděl jste o pobuřujícím chování žáků poličské školy během vystoupení?Vůbec ne, ani mi to nikdo nehlásil. Vulgarismy ani nadávky do kulturních sálů nepatří, a už vůbec ne vůči hendikepovaným lidem. Pokud k něčemu takovému došlo, nemyslím si, že by to některý z nich myslel nějak negativně. Víte, každé představení nás může pobavit a nějakým způsobem může změnit náladu posluchačů a emoce. Ty u dětí bývají bezprostřední. Takže bych to neviděl tragicky. Naopak. Více takových setkání a jsme rádi, že se konají pro žáky škol, aby měli představu o kulturním životě našich lidí a o tom, že se umějí také oni bavit. Reakci většinového publika jsem nevnímal negativně.
Špatné chování jsem nezaznamenal, ale je možné, že tam byl jedinec, který se choval nevhodně. Vidím to už s nějakou zkušeností a odstupem.

Ředitel základní školy míní, že příště bude příště zvažovat, „kteří žáci jsou či nejsou na účast na kulturním představení vyspělí". Souhlasíte s jeho postupem?Škola je instituce, která má vzdělávání svých žáků na starost. Takže osvěta k tomu samozřejmě patří. Ale je opravdu dobře, když se žákům škol umožní na takové přestavení přijít. Jak to ovšem pan ředitel přesně myslel, to nevím. K tomu už se vyjádřit nemohu.

Chce zamezit podobnému jednání, které pobouřilo.Opravdu nevím, zda tam skutečně k něčemu v hledišti došlo. Je to věc emocí a ne kulturního programu. Ani si nemyslím, že by to mohlo někoho z našich účinkujících urazit. Nikdo z účinkujících se necítil dotčen.

Dobře. Je tedy podle vás potřeba víc osvěty a více přednášet o hendikepu a vychovávat žáky?Já myslím, že na našich školách se to určitě děje. Školy mají vzdělávací programy a tématiku týkající se osob se zdravotním či mentálním postižením také probírají. Děti a žáci se s tou tematikou setkávají i prostřednictvím médií. Opravdu si myslím, že takových akcí, ať už sportovních či kulturních, jako je ta naše, se koná více. A je velice dobře, když se lidé ve společnosti setkávají s hendikepovanými.
(bs)