Právě desítka „živých knih", věkově i profesně různých osobností, vyprávěla návštěvníkům své životní příběhy. Návštěvníci tak mohli „zalistovat" například v osudech pracovníka Vězeňské duchovní péče, romského preventisty, řádové sestry, členky Armády spásy či překladatele z klasické řečtiny. Zatímco dopoledne byl pořad určen žákům zdejších škol, od 13. do 17. hodiny odpolední mohli knihovnu bezplatně využít i další zájemci.

„Repete" plánují předběžně na advent

Pořadatelé už nyní sesbírávají ohlasy příchozích, podle slov pastora místní jednoty bratrské Daniela Dostrašila mohou být s výsledky svého snažení spokojení. „Všechny dotazníky od bezmála sedmdesáti ´čtenář´ vyznívají pozitivně. Pochvalné reakce jsme dostali i od našich ´živých knih´, z níž nejmladší bylo šestnáct let a nejstarší jednasedmdesát. Hned by do toho šly znova," hodnotil ohlasy návštěvníků i účinkujících.
Podle informací pořadatelů se zmíněné „znova" stane skutečností možná ještě v letošním roce. Další Živá knihovna je předběžně naplánovaná do období adventu.

Chvála Živé knihovny… a zvídavých študáků

Klasikové Šimek a Grossman ve své nesmrtelné povídce Výlet s Lomcovákem praví, že jedním z účelů výletů a exkurzí je uchránit školní budovu dalších škod ve chvíli, kdy kázeň povoluje, „neb nástěnky se neudržují, žáci nepřezouvají, tabule nemyjí a okna se nestačí zasklívat." To je jistě trochu nadnesené, na druhou stranu bychom v záplavě mimoškolních akcí registrovali i takové, jejichž jediným účelem je vyhnat neposedného studenta z lavice, případně ze solidarity podpořit některý z místních uměleckých souborů.

Avšak v čase, kdy někteří z pedagogů na „kávéčka", čiliže kulturní vzdělávací akce, občas zaláteří, přicházejíce o přespočetné hodiny, je nutné podobné akce vybírat uvážlivě. Pozvánku na Živou knihovnu jsem tedy akceptoval až ve chvíli, kdy pozitivně reagovali studenti jednoho z třetích ročníků. Tahat středoškoláky na podobnou akci proti jejich vůli by totiž mohl jenom učitel-sebevrah. Se zlou by se potázal a kdo ví, zda by některá z knížek neskončila v plamenech…

Na žádný z katastrofických scénářů naštěstí nedošlo, ve společnosti zajímavých lidí jsme prožili, troufám si to tvrdit, neméně zajímavé pondělní dopoledne. Študáci se dlouho neostýchali, dotazů jsem zaznamenal nespočet, útěk v nestřežený moment ni jediný.

Partě nadšenců, která spojila síly a dala pořad dohromady, tleskám. Obsahově to bylo zajímavé, pedagogicky promakané, pro středoškoláky přínosné. Kde jinde by poklábosili například s vězeňským duchovním, řádovou sestrou či romským preventistou za hodinku a půl a k tomu pod jednou střechou?

Blíží se půlnoc, do klávesnice ťukám v polospánku poslední slova, nalézaje v mailové poště následující vzkaz, kterým si dovolím zakončit s přáním hezkého prožití velikonočního času: „Abych nezapomněla, dnešní beseda (nebo jak jinak to nazvat) byla skvělá. Myslím, že nemluvím jen sama za sebe, ale i za celou RSM. Rozhodně nás nadchla a přiměla k diskuzi ještě další hodinu, a to i pány mechaniky. Děkujeme, a kdyby byla nějaká další podobná akce, odpor klást nebudeme."

Jan Pokorný