Rozvedené rodiny nejsou ničím neobvyklým, leč mnoho rodičů nedokáže rozchod ustát a svoji nevraživost vůči bývalému partnerovi přenáší i na svého potomka.

„Často jsme svědky až neuvěřitelných způsobů jednání, které jsou schopní bývalí partneři 'z velké lásky' ke svým dětem právě na nich páchat. Otec, matka nebo i oba dítěti neustále připomínají, že je ten druhý zničil, zradil, okradl, našel si špatnou partnerku a dítě to převezme, což je špatně," vysvětluje ředitel Centra J. J. Pestalozziho Pavel Tvrdík.

Těmito tématy a možnostmi pomoci traumatizovaným potomkům v takto znesvářených rodinách se věnovala středeční konference nazvaná Asistovaný kontakt aneb Jak se NEstát zavrženým rodičem. Pořádalo ji Centrum J. J. Pestalozziho, které službu asistovaný kontakt několik let poskytuje v rámci Krizového centra.

Do Chrudimi proto přijeli sociální a krizoví pracovníci, terapeuti, soudní znalci v odvětví psychiatrie, psychologové i právníci, kteří se po praktické stránce asistovanému kontaktu dlouhá léta věnují.

Nevraživost rodičů

„Důvodem svolání konference bylo ověření si, zda naši službu děláme dobře. Zároveň bychom chtěli vytvořit jednotné názvosloví a ujednotit praxi tak, aby se z ní dala do budoucna vytvořit metodika, kterou by využívalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR i další neziskové organizace," říká Pavel Tvrdík.

Cílem asistovaného kontaktu je navázat zpřetrhané a narušené vztahy dětí s rodičem, se kterým po rozvodu nežijí, aby s ním opět chtělo trávit čas. Ať už cílenou propagandou zaměřenou na nenáviděného bývalého partnera či nevědomým přebíráním vzorů chování se totiž v potomcích může vypěstovat neodůvodněný odpor vůči otci nebo matce, který jej v péči nemá.

„Ať se rodiče klidně nesnášejí, to je jejich věc, ale ať nepřenášejí svou nenávist na dítě, v němž tak vyvolávají silná traumata," poznamenává Pavel Tvrdík. O tom, že tyto případy nejsou ojedinělé a mohou dorůst vskutku obludných rozměrů, přinesla důkaz středeční konference.

„Slyšeli jsme takové případy, že nám mráz běhal mráz po zádech," pokračuje ředitel a má tím na mysli třeba případ, kdy dva vysokoškolsky vzdělaní rodiče tak dlouho a vehementně bojovali jeden proti druhému prostřednictvím své nezletilé dcery, že dívku dostali do psychiatrické léčebny s depresemi, z nichž se pět let léčila.

Ne každý to umí

Asistovanou péči může nařídit i soud, ovšem není vhodné jej provádět ve specifických případech, kdy například jeden z rodičů dítě týral nebo sexuálně obtěžoval.

„Existuje ale fůra organizací, které si na asistovaný kontakt jenom hrají," uvádí ředitel Tvrdík. Asistovaný kontakt v Centru J. J. Pestalozziho funguje tak, že rodinou pracují tři odborníci s pětiletým terapeutickým výcvikem jeden s otcem, druhý s matkou a třetí s dítětem. Pečlivě se snaží napravit zpřetrhané vazby, aby se nepečující rodič s dítětem opět mohl setkat. Tento proces je poměrně pomalý a pracovníci centra zvládnout zhruba deset rodin do roka.

„Některé neziskové organizace mají jenom jednu sociální pracovnici, který si myslí, že asistovaný kontakt nějak vyřeší sama a ty následky mohou být často katastrofální," dodává ředitel.