Dovolenkový odpočinek je určitě nečeká, protože zde budou hlavně pracovat. S místním veterinářem pochytají toulavé psy a kočky, které odbleší a naočkují. Také je čeká návštěva národního parku Laura, kde žije obrovské množství exotického ptactva. Jejich druhá výprava s sebou veze materiální pomoc, na kterou vás Tachovský deník několikrát upozorňoval.

„Díky Tachovskému deníku se nám ozvalo spoustu lidí z celé republiky a nabízeli materiální pomoc. Poštou nám posílali balíky se školními potřebami, kde bylo mnoho věcí, jako například omalovánky, trhačky, nůžky, psací potřeby, lepidla, pravítka, zkrátka taková všehochuť," řekl Karel Bobál ze Záchranné stanice živočichů.

Pro některé lidi byla nabídka pomoci naprostou samozřejmostí a běžnou věcí, jako například Markétě Urbanové: „Velice ráda pomůžu. Peníze po mě nikdo nechce a proto vím, že dám to, o co bylo řečeno a vím, že mě nikdo neošidí a těším se na fotografie předaných věcí. Když mi pan Bobál vyprávěl, že tam děti neví, co jsou lízátka, srdce se mi sevřelo. A proč bych nemohla koupit dvoje, troje pastelky, když to udělá někomu dalšímu radost."

Staré mobilní telefony jste nemuseli nechávat v zásuvkách jen tak nevyužity, ty jste mohli také darovat. „Sešlo se asi padesát funkčních mobilních telefonů. Stalo se však několikrát, že dárci poslali naprosto nefunkční, rozbité nebo mobily bez příslušenství. Ty jsou bohužel k ničemu, tudíž je do Senegalu nevezeme," doplnil.

S tak velkou náklonností výpravníci nepočítali. „Klára Torii, Dagmar Pavlíková Štrynková, Marie Nežerná, zaměstnanci mateřské školy a obyvatelé Zbraslavi, Tomáš Vejmělek, Markéta a Petra Duspivovi, Zdeněk Horyna, Dana Vacková a mnoho dalších a dalších lidí, organizací a společností. Za jejich pomoc patří veliký dík," shodli se všichni.

Materiální pomoc se do Afriky dostane letecky. Textil a některé školní potřeby už poslány byly, něco poveze výprava přímo s sebou.

„Už jsem do Afriky odeslal několik balíků s textilem, obuví a hračkami. Ty vážily kolem padesáti kilo. Doma mám zaplněnou část pokoje s bednami, které jsou plné školních potřeb, které se ve školách používají," řekl Bobál.

Pro někoho je těžko porovnatelný život v zemích třetího věku. Tak žijí děti, které neví, co jsou omalovánky, pexeso nebo obyčejné lízátko, či bonbon. „Při prvním setkání s dětmi v Senegalu jsme jim jako dárek rozdávali lízátka a bonbony. Ukazovali jsme jim, že je to k jídlu, ať ochutnají. Oni to strkali celé do pusy i s celofánem. Je to dojemné, když vidíte, že děti ani neví, co je to bonbon. Připravujeme se také na to, že jim budeme muset ukázat, jak se hraje třeba pexeso, ale to já udělám moc rád," ukončil.