Dva muži, milovníci veteránů, dva fordy Capri, stejný rok výroby, podobné osudy. Jaroslav Hofmann z Čečkovic a Pavel Květoň z Plzně toho mají sice hodně rozdílného, ale jedno je jim společné. Tím je záliba v autech dotažená k jakési dokonalosti. Dlouhé hodiny tráví při renovaci veteránů, pod rukama jim doslova rostou vozy, které ještě před nějakou dobou byly téměř šrotem na odepsání. Oba muži neskrývají, že touhu právě po vozech Ford Capri mají už z dětství. Nyní se jim sen plní.

Z maličké dílny v Čečkovicích už vyjelo mnoho nablyštěných veteránů, převážně tatřiček. Jaroslav Hofmann v nich má celoživotní zálibu. Teď se ale věnuje značce jiné. „Vždy jsem měl dva sny. Vlastnit stařičkou Tatru 12 a pro zábavu a potěšení mít auto, kterým jezdili i Bodie a Doyle v seriálu Profesionálové," říká a ukazuje na vůz. „Tím autem je Ford Capri." Z pohledu veteránů jde o celkem mladý vůz. Vyroben byl v Německu před necelými třiceti lety a Jaroslav Hofmann ho vlastní devět let. Získat ho, bylo dílem náhody. „Viděl jsem ho na parkovišti a za stěračem jsem řidiči nechal vzkaz, že bych o podobný vůz měl zájem," pokračuje Hofmann. Pak se původní majitel ozval s tím, že mu prodá právě tento vůz.

Ford Capri

Dopravit tehdy veterána na dvůr nebylo jednoduché. „Auto sice jelo po svých, sto šedesát kilometrů, ale divil jsem se, že vůbec dojelo. Hned na dvoře se mu totiž rozpadlo rameno, vypadl čep. To se stát na cestě, tak jsem to mohl nechat v příkopu silničářům," vypráví dnes už s úsměvem. Pak roky ford čekal na svoji chvíli. Ta přišla zhruba před rokem. Od té doby pan Jaroslav vyměnil nebo opravil na veteránu snad vše. „Původní je jen karosérie, volant a kola. Motor i převodovka jsou jiné. Ale i tak si vyžádaly generální opravu," podotýká s tím, že motor je dvoulitrový čtyřválec. Filmoví Profesionálové jezdili se šestiválcem o obsahu tři litry. „Z totálního šrotu jsem dal dohromady auto, ale v polovině práce jsem přemýšlel, že to vzdám."
Na tváři majitele veterána se zračí radost. Po devíti letech si totiž opět zavrčel motor. „Naskočí na první otočení. Karosérii jsem nastříkal, opravil elektrické rozvody. Zbývá ale ještě mnoho práce, jako čalounění a instalace palubní desky a oken," popisuje.

Vůz o výkonu sto jedna koní se na svojí první cestu vydá nejspíše v září nebo říjnu. „Dojedu na technickou kontrolu, vyzvednu doklady z depozita a osadím registrační značky. Pak mohu vyjet," těší se na vyjížďku.

Téměř stejný vůz a podobně je na tom Pavel Květoň z Plzně. Rok výroby shodný, jen motor má 2,3 litru obsah a o dva válce více. „Často si voláme, diskutujeme o technických záležitostech. Probíráme například, jak vyvařit nejlépe karosérii, co s nosníky, řešili jsme tlumiče," říká Plzeňan a dodává: „Bez pana Hofmana bych Forda dohromady nedal."

Na rozdíl od majitele z Čečkovic je to jeho první veterán. „Přesně tohle auto se mi ale líbilo už od dětství. Je na něm ale ještě hodně práce. Jestli vyjedu na silnici, tak ne dříve než příští rok v létě," zamýšlí se nad budoucností.

Oproti modrému nátěru fordu pana Jaroslava bude mít tento barvu původní. „Auto bylo stříbrné, teď už mám skoro celý lak obroušený dole a zase bude mít stříbrný nátěr."

Majitelé plánují do budoucnosti společný výlet, setkání. Už nyní se těší.