Spokojená, obklopená nejbližší rodinou i andulkou Pepíkem, který jí dělá společníka. „Jsem v pohodě,“ hlásila stejně jako každý rok při oslavě dcera paní Behenské Marie Štěpáníková. O mamince mluví jako o pohodářce, která se nikdy moc nerozčilovala. „Pochází z Blatné, její tatínek byl právník stejně jako pak její manžel, můj tatínek,“ poznamenala Štěpáníková.

To, že se maminka věnovala celý život jen rodině, jí teď, jako 83letá, ráda vrací. „Necháváme si jen vozit obědy,“ prozrazuje. Nesedí však jen doma, to platilo přes zimu. „Jak vysvitlo sluníčko, musely jsme ven na procházku,“ říká paní Štěpáníková.

Starosta Slovan Lumír Aschenbrenner se letos při gratulaci polepšil a v potravinovém koši přinesl becherovku. Loni totiž dorazil s jahodovým kompotem, což paní Behenská glosovala s nadhledem. „No, špatný není, ale raději mám becherovku,“ podotkla.

V poslední době si oblíbila zejména becherovku s citronovou příchutí. A také pivo, nejraději dvanáctku. „Vozím jim ji vždycky do zásoby celou basu. Jednou se mě už studenti ptali, jestli vážně vypiju tolik piva,“ usmívá se vnučka paní Behenské Jindřiška Jírovcová, která je učitelkou.

Paní Behenská je i ve svých 107 letech stále dámou, i když střevíčky, které ještě před pár lety považovala při oslavě za samozřejmost, už letos odložila. Přesto ji pořád těší pěkně se nastrojit a z návštěv se upřímně raduje. „Jinak si povídám hlavně s kanárem,“ dodává. Moc ráda poslouchá rádio, hlavně plzeňské vysílání a někdy prý také dvojku Českého rozhlasu Praha.

Při pohledu na babičku se neubrání vzpomínkám také její vnuk. „Je zajímavé uvědomit si, jak je všechno relativní. Prožila první i druhou světovou válku, komunisty, revoluci,“ uvažuje. Oslavenkyni pak chválí hosté prstýnek, který má na ruce. Hbitě odpoví, že si ho koupila kdysi v Bulharsku. „No, je už to pár let,“ zablýsknou jí v očích ohníčky. „Ano, tak třicet,“ odhaduje paní Štěpáníková.

Svou humornou troškou do mlýna nakonec přispěje i starosta, i když nechtěně. „Jsem už stará,“ připomene totiž paní Behenská v jednu chvíli hostům. Co na to říct? Je to pravda, ale kývnout na ni dámě, byť stosedmileté, je poněkud nezdvořilé. Lumír Aschenbrenner chviličku přemýšlí a pak odvětí: „No, stará… Jste prostě, poněkud, trochu, trochu starší, no!“