Vysvětlil například, proč již není tak běžné potkat kominíka ve zmíněném tradičním mundúru.

„Problém je, že když kominický úbor nasákne sazemi a následně se vypere, tak se celý scvrkne. Takže se nepere, kominíci pak chodí pořád špinaví, a pokud chcete chodit k lidem do domu a třeba se někde posadit, není to zrovna ideální," říká kominík.

Šestatřicetiletý Václav Suchý se vyučil na kominíka v Rakovníku již před dvaceti lety. Šel ve šlépějích svého tatínka Václava, který je rovněž kominíkem.

„Tatínek už je v důchodu, ale občas mi chodí vypomáhat," říká. Sám má doma osmiletého syna, rovněž Václava. Zda se bude chtít i nejmladší potomek stát kominíkem, je zatím ve hvězdách.

Správný kominík by podle něj měl mít především chuť pracovat s lidmi a neustále se ve svém oboru vzdělávat. Suchý minimálně jednou, nebo dvakrát za rok podstupuje školení pořádané Společenstvím kominíků, seznamuje se s novými poznatky a přístroji, které může kominík využívat.

„Řemeslo se hodně vyvíjí. Používáme dnes i úplně nový 'vercajk' – různé měřící přístroje, tahoměry, endoskopy, kamery, které spouštíme do komínů, a tak dále," popisuje.

„Kominictví je hodně o práci s lidmi, a to mě na něm baví. A občas také odstraňování některých závad, čímž lidem víceméně i zachráníte život, ochráníte je před otravou," tvrdí Suchý.

Mezi nejnáročnější aspekty řemesla řadí například dřívější práce na plamencových kotlech.

„Do takového kotle musel člověk celý vlézt malým otvorem, uvnitř ho oškrábat od dehtu a sazí a vše to vynést ven. To nebyla hezká práce," vzpomíná kominík.

Největší fofr mívá kominík vždy na podzim, při začátku topné sezony. Kominík Suchý stráví na jednom komínu kolem půl až tři čtvrtě hodiny, denně jich navštíví nejvýše deset, nebo dvanáct.

„Musí se to totiž dělat poctivě a pořádně. Spousta nových nájezdních rádoby kominíků je schopná udělat třicet, nebo čtyřicet kontrol za den, ale ta práce není ani zdaleka adekvátní," říká Suchý. „Při běžné kontrole spalinové cesty je třeba pročistit komín, vybrat saze, vyčistit kouřovod, zkontrolovat kotel, prohlédnout, jak komín prochází budovou, a podobně. Dále děláme revize, vložkujeme komíny, frézujeme je i stavíme komíny nové. Kominíků bylo vždy málo. Dnes je jich poměrně dost, ale pořád jen velmi málo těch poctivých, co svému řemeslu opravdu rozumí," říká Suchý.

Každý by si podle něj měl rozmyslet, koho si pozve do domu. Připomíná, že na stránkách Společenstva kominíků ČR najdete seznam revizních techniků komínů, kteří by měli být zárukou kvalitně odvedené práce.
„Jsou lidé, ke kterým chodím pravidelně každý rok už dvacet let, táta možná i déle. Nezajímá je, jestli je kontrola komína povinná, podle nějaké vyhlášky, nebo ne, ale nechávají si ji udělat pro své vlastní svědomí, a tak to má být," poznamenává Suchý.

Jako poměrně známý kominík v okolí tak i bez povědomého mundúru zažívá chvíle, kdy si na něj někdo pověrčivější rád sáhne, aby měl v životě štěstí.